aspartam

Aspartam - nejčastější dotazy

Jak se posuzuje potenciální toxicita aspartamu?

Z toxikologického hlediska byl aspartam zhodnocen komisí JECFA/FAO/WHO jako sladidlo zdravotně nezávadné a tato komise také stanovila akceptovatelnou denní dávku (tzv. ADI) poměrně vysoko na 40 mg aspartamu na 1 kg tělesné hmotnosti denně. To znamená, že člověk o hmotnosti 80 kg může denně bez rizika zkonzumovat 3 200 mg aspartamu, což by v přepočtu na cukr odpovídalo 640 g cukru. Je prakticky vyloučené, aby byl člověk schopen denně zkonzumovat takovéto množství sladkostí a slazených nápojů.

 

03-0211 vzorec aspartamu

 

Jaké je složení aspartamu?

V mnoha článcích je zavádějícím způsobem uváděna informace, která vyvolává ve čtenářích dojem, že aspartam se skládá ze tří samostatných složek - z kyseliny asparágové, fenylalaninu a methanolu. Ve skutečnosti se jedná o methylester kyseliny asparágové a fenylalaninu, jehož chemický název je N-L-aspartyl-L-fenylalanin-1-methylester. Vlastnosti této sloučeniny jsou zcela odlišné od vlastností kyseliny asparágové nebo fenylalaninu či methanolu jako samostatných látek.

Jak se aspartam přeměňuje?

Z chemického hlediska může esterová vazba za určitých okolností podléhat hydrolýze a aspartam se pak rozkládá buď na aspartylfenylalanin za současného uvolnění methanolu, nebo vzniká diketopiperazin a methanol. Také je možný rozklad na kyselinu asparágovou a methylester fenylalaninu, který se pak dále rozkládá na methanol a fenylalanin. Tato reakce probíhá především v živém organismu, proto se také při analýzách zaměřených na metabolismus aspartamu nachází nižší obsahy diketopiperazinu, než by odpovídalo stanoveným hodnotám methanolu.

Pokud nastane situace umožňující hydrolýzu esterové vazby, pak se v těle aspartam rozkládá především na aspartylfenylalanin a diketopiperazinu vzniká jen zanedbatelné množství. Při zpracovávání a výrobě potravin slazených aspartamem může za určitých okolností docházet k částečnému rozkladu aspartamu, v tomto případě (zejména u tepelně zpracovávaných) vzniká ve větší míře diketopiperazin. Tento se pak dostává při požití potraviny i do těla.

Jak se projevují všechny rozkladné produkty aspartamu v těle?

Obě látky (aspartylfenylalanin i diketopiperazin) se v těle rozkládají na kyselinu asparágovou a fenylalanin, které jsou běžně obsaženy v mase, mléce, vejcích, obilovinách apod. Zatímco aspartylfenylalanin tělo rozkládá stejně snadno jako jakoukoliv jinou bílkovinu, v případě diketopiperazinu je reakce mnohem pomalejší. Proto byl hned od počátku diketopiperazin zkoumán jako potenciální problémová látka, stejně tak jako další rozkladný produkt aspartamu - methanol.

 

03-0077 vzorec aspartamu

 

Lze konstatovat, že aspartam přijímaný například ve formě tablet stolního sladidla nebo ve formě nápojů připravovaných rozpuštěním prášku (obecně suché potraviny) prakticky vylučuje dodávku diketopiperazinu do těla. Pouze u potravin s vyšším obsahem vody při nevyhovujícím skladování nebo u nevhodně připravovaných pokrmů (při použití sody nebo prášku do pečiva) se diketopiperazin tvoří a je pak pokrmem do těla přiváděn. Ale i v těchto případech je při obvyklé konzumaci aspartamu množství přijímaného diketopiperazinu mnohonásobně nižší, než je hodnota ADI (při obvyklé průměrné spotřebě aspartamu by činil v takovém případě příjem diketopiperazinu asi 30 mg za den, hodnota ADI pro dospělého člověka je 600 mg a dávka, která by mohla vyvolat zdravotní komplikace je minimálně 60 000 mg za den).

Je zajímavé, že v mnoha článcích jsou popisované nežádoucí účinky aspartamu jakoby přes kopírák opsané z učebnic toxikologie pro případ předávkování methanolem jednorázovou dávkou 5 000 mg a více. Otázkou je, zda lze takto zjednodušeně přisuzovat stejné účinky i aspartamu.

Obsahuje tedy molekula aspartamu methanol?

Tvrzení, že methanol je strukturální součástí aspartamu, je holým nesmyslem. Pokud to někdo tvrdí, je nutno pochybovat o jeho znalostech chemie nebo má toto tvrzení záměrně vyvolat ve čtenářích obavy z nebezpečnosti aspartamu. Pravda je taková, že součástí aspartamu je methylester, což je z hlediska chemického názvosloví i chemických vlastností úplně něco jiného.

Takže se z aspartamu methanol vytváří?

Jak již bylo zmíněno, za určitých okolností ano. Aspartam zahříváním netaje jako jiné chemické sloučeniny, ale při dosažení teploty 196 °C se rozkládá na diketopiperazin a na methanol. Akceptovatelná denní dávka pro tento vedlejší cyklický dipeptidový derivát aspartamu diketopiperazin byla stanovena FDA na 7,5 mg/kg/den. Také při určité kombinaci vlhkosti, teploty a kyselosti potraviny může dojít k rozkladu aspartamu na aspartylfenylalanin a methanol. Jak diketopiperazin tak aspartylfenylalanin se mohou dále hydrolyzovat na jednotlivé aminokyseliny - kyselinu asparágovou a fenylalanin. Ani jedna z uvedených sloučenin, které vznikají rozkladem aspartamu, však nevykazují sladkost. Pokud tedy nedochází během skladování ke snižování sladkosti nebo dokonce k její ztrátě, nedochází ani k významnějšímu rozkladu aspartamu a nevzniká tedy ani diketopiperazin ani methanol.

 

03-0078 rozklad aspartamu

Může k tomuto procesu dojít v těle člověka až po zkonzumování potraviny nebo nápoje, které jsou slazené aspartamem?

Předně je nutné potvrdit, že aspartam podléhá v těle člověka metabolické přeměně a není tedy z těla vylučován beze změny. Zcela logicky byla snaha prokázat potenciální složky rozkladu aspartamu v tělních tekutinách nebo tkáních. Protože jsou však aspartylfenylalanin, kyselina asparágová a fenylalanin obsaženy ve všech bílkovinných složkách potravin v několikanásobném množství, než kolik může ze zkonzumovaného sladidla s aspartamem vzniknout, zaměřila se pozornost spíše na prokázání diketopiperazinu a methanolu. Diketopiperazinu vzniká v těle tak málo, že jej lze analytickými postupy spolehlivě zachytit jen velice obtížně. Stanovení také komplikuje i přirozené složení krve. Proto se hlavní pozornost zaměřila na methanol.

Na základě získaných poznatků lze konstatovat, že obsah uvolněného methanolu je nižší než 20% možného obsahu. Zbylé množství prochází jinými metabolickými přeměnami. Poměrně značné množství přijatého aspartamu je rozkládáno bakteriemi, které jsou přítomny v trávicím traktu člověka a vzniklé rozkladné produkty jsou těmito bakteriemi využívány jako živiny.

Prý se nesmí aspartam zahřát více než na 30 °C, protože se údajně začne rozkládat?

Člověk, který takovou informaci "vypustil" mezi lidi byl buď úplný hlupák neschopný uvažovat normálním selským rozumem, nebo to byl naopak člověk, který tento nesmysl publikoval záměrně a teď se jen baví tím, kolik lidí to bez přemýšlení jen opisuje. Aspartam se rozkládá až při teplotě 196 °C. Při teplotě 30°C je zcela stabilní a ani při teplotě 40°C po dobu 24 hodin nebyl zaznamenán ve vodném roztoku prakticky žádný rozkladný produkt. Při teplotě čerstvě připraveného čaje (cca 80 °C) a následném oslazení aspartamem nedošlo k významnějšímu rozkladu aspartamu ani po 3 hodinách (jen asi 5 %). Pokud byl připravený čaj oslazen aspartamem při teplotě asi 45 °C, byl zaznamenán úbytek po 3 hodinách méně než 3 %. Následně se tento čaj ponechal při pokojové teplotě, po 14 dnech byla provedena analýza a zaznamenal se úbytek méně než 8 % výchozího množství aspartamu. V případě kávy a testovaných nealkoholických nápojů slazených aspartamem byly naměřené hodnoty obdobné. Údaje jsou převzaty z laboratoře nezávislé na výrobci aspartamu, která se analýzami aspartamu zabývá od roku 2001 a provedla již několik tisíc analýz týkajících se stability a rozkladných produktů aspartamu.

Lze proto konstatovat, že nápoje slazené aspartamem a uchovávané při běžné teplotě po dobu několika dnů neztrácí sladivost, nedochází k rozkladu aspartamu, a proto nevzniká ani diketopiperazin ani methanol.

Je výhodnější osladit připravenou kávu nebo čaj aspartamem až po částečném zchladnutí nápoje?

I když se obvykle čaj nebo káva zalévá vroucí vodou, než uklidíte konvici a vytáhnete sáček s čajem, klesne obvykle teplota vody přibližně na 80 °C. Jak je patrné z předešlých údajů, není rozklad aspartamu při této teplotě nijak dramatický. Přesto lze předpokládat, že oslazení nápoje při nižší teplotě bude v důsledku znamenat i nižší stupeň rozkladu aspartamu. Z praktického hlediska se však nejedná o významnější rozdíl. Při používání tabletové formy sladidla k oslazení připravených nápojů není tedy nezbytně nutné čekat na zchladnutí. O málo více se může aspartam rozložit v případech, kdy si konzument čaj ochucuje výrazným přídavkem citrónu nebo limetky (má rád hodně kyselý čaj). V tomto případě je vhodné citrón nebo limetku skutečně přidat o něco později do částečně zchlazeného nápoje (pod 50 °C).

O bakteriích je známo, že dokážou rozkládat živiny mimo svoji buňku. Není tedy možné, aby i takto mohl methanol vzniknout a dostat se přes střevní stěnu do krve člověka?

Je pravdou, že hlavní střevní bakterie Escherichia Coli vylučuje enzymy, které mohou aspartam rozložit, aniž by jej bakterie musela přijmout do svého těla. Dochází však pouze k rozkladu na kyselinu asparágovou a methylester fenylalaninu. Aby mohl z tohoto esteru vzniknout methanol, musí se nejprve methylester fenylalaninu dostat do bakteriální buňky. Uvnitř buňky skutečně dochází k hydrolýze esterové vazby, vzniká aminokyselina fenylalanin a methanol. Fenylalanin buňka bezezbytku zpracuje, stejně tak využívá methanol jako zdroj energie. Pouze malá část (přibližně 5 až 15 % vzniklého množství) se vylučuje mimo buňku zpět do tráveniny a může se potenciálně vstřebat přes střevní stěnu do krve.

Jiná situace je u kvasinek, ty vylučují methanol z buňky ven jako svůj hlavní produkt rozkladu. Kvasinek je ve střevě velmi málo, a pokud jsou obsaženy ve zvýšené míře, není to normální stav a je to signál jistého střevního onemocnění.

Kolik methanolu může teoreticky vzniknout z aspartamu?

Pro názornost jsou údaje vztaženy na obsah aspartamu v 1 tabletě běžného stolního sladidla tj. přibližně 20 mg aspartamu, což sladivostí odpovídá 1 kostce cukru. Z 20 mg aspartamu může teoreticky vzniknout 2,1 mg methanolu. Do krve se pak během několika desítek minut až hodin postupně dostane 0,2 až 0,4 mg methanolu vztaženo na celý objem krve (asi 5 l), tj. cca 0,06 mg na 1 litr krve. Rychlost odbourávání methanolu (tedy odstraňování z krve) je však asi stonásobně vyšší, než je jeho schopnost se při těchto koncentracích vstřebávat do krve (je to dáno transportní rychlostí přes stěnu krevní kapiláry versus výkonnost enzymatického systému pro přeměnu methanolu). Proto toto množství methanolu není vůbec schopno ovlivnit přirozený metabolismus této látky. Nabídka methanolu by musela být nejméně na úrovni stonásobku (řádově stovky mg), aby se začal více aktivovat obranný mechanismus a nejméně tisícinásobku, aby s takovým množstvím obranný mechanismus začal mít nějaký vážnější problém.

Z článků však čtenář nabývá dojem, že methanolu vzniká hodně a ten pak poškozuje naše zdraví.

I kdyby se vycházelo z uvedené spotřeby 3 200 mg aspartamu na 80 kg člověka/den (takové množství sladkostí není prakticky možné zkonzumovat), může se teoreticky uvolnit asi 326 mg methanolu. Tento údaj však vychází z předpokladu, že rozklad v lidském těle probíhá zcela stejně, jako rozklad např. v chemické laboratoři. To samozřejmě není možné. Pokud vezmeme v úvahu spotřebu asi 3 šálků kávy nebo čaje denně, k tomu nějaký slazený nápoj, lze předpokládat spotřebu kolem 300 mg aspartamu denně. Z tohoto množství může teoreticky vzniknout asi 31 mg methanolu, ve skutečnosti se do krevního oběhu dostane zhruba 6 mg volného methanolu. Jen pro názornost, v našem těle normálně denně vzniká 300 až 600 mg methanolu podle typu přijaté potravy. Z 1 kg jablek může vzniknout až 1 400 mg methanolu a konzumací 1 zralé meruňky, broskve nebo 3 švestek vznikne v našem těle tolik methanolu, jako po konzumaci 12 tablet stolního sladidla s aspartamem. Po konzumaci jednoho jablka se v těle vytvoří asi 150 mg methanolu, což je množství, které vznikne z aspartamu obsaženého přibližně v 6 litrech light nápoje (1 litr obsahuje asi 200 až 240 mg aspartamu). Methanol je také normálně obsažen v řadě potravin a nápojů, např. v 1 litru šťávy z černého rybízu je to 230 mg methanolu, v rajčatové šťávě 214 mg, ve šťávě z červeného rybízu 127 mg methanolu a 1 kg banánů obsahuje 180 mg methanolu.

 

03-0079 porovnání aspartamu

Pro větší názornost lze srovnat konzumaci 3 dcl jablečného moštu nebo přírodního džusu s light nápojem slazeným aspartamem. Džusy a šťávy z ovoce obsahují průměrně 40 až 50 mg methanolu v uvedených 3 dcl nápoje. Tento methanol se může kvantitativně vstřebat do krve během několika desítek minut po vypití nápoje. Stejné množství light nápoje obsahuje přibližně 60 mg aspartamu, z kterého může teoreticky vzniknout asi 6 mg methanolu. V krvi se zvedne obsah methanolu přibližně o 1,2 mg. Jedná se tedy přibližně jen o 3 % množství, které je normálně obsaženo v přírodních džusech a šťávách. Navíc se methanol z aspartamu uvolňuje postupně a v podstatně delším časovém úseku (rozklad aspartamu probíhá řádově hodiny). Z tohoto srovnání lze učinit pro některé čtenáře možná trochu překvapivý závěr. Budeme-li posuzovat případnou nebezpečnost nápojů (hodnotícím kritériem je obsah methanolu), pak jsou džusy a šťávy vyrobené z ovoce mnohem nebezpečnější než light nápoje slazené aspartamem. Nejvíce methanolu „dodávají“ tělu jablečné mošty a šťávy z citrusů, protože z přítomného pektinu vytváří střevní bakterie až stovky mg dalšího methanolu. Pro objektivnost informace, stále jsou to množství, která lidský organismus hravě zvládá a nepředstavují žádné zdravotní riziko.

Jaké množství methanolu je pro člověka škodlivé?

V trávicím traktu se vstřebává 100 % přijatého množství methanolu a nejvyšší koncentrace se dosahuje přibližně po 30 až 90 minutách od požití (závisí na ostatních složkách přijaté potravy). Přibližně 5 až 15 % se ho v nezměněné podobě vyloučí plícemi a ledvinami, zbylých 85 až 95 % rozkládá jaterní enzym alkoholdehydrogenáza. Tento enzym však přednostně přeměňuje ethanol.

Podle toxikologických údajů se methanol v těle přeměňuje 7 až 9x pomaleji než ethanol (líh). Samotný methanol není tak škodlivý. Z methanolu však v těle vzniká formaldehyd a z něj pak kyselina mravenčí, přičemž meziprodukt formaldehyd je vysoce toxický. Akutní toxická dávka methanolu per os (ústy) byla dříve uváděna 24 000 mg (to odpovídá asi 30 ml čistého methanolu), zrakové potíže však mohou u citlivých jedinců vyvolat již dávky 7 až 15 ml (tj. 5 600 až 12 000 mg). Nejnověji je letální dávka uváděna 1,2 ml (960 mg) na 1 kg hmotnosti na den, tj. 76 800 mg pro dospělého člověka za den (to je téměř 1 dcl čistého methanolu).

Jenom pro odlehčení a pro pousmání. Lidem, kteří se přiotráví methanolem, se podává klasický líh jako antidotum (protijed). Obyčejný líh (ethanol) totiž tlumí negativní účinek methanolu, protože spolu soutěží o stejný enzym a ethanol má v tomto navrch. Pro toho, kdo má obavy z methanolu přijatého potravou, lze doporučit jedno malé pivko, decku vína nebo malého frťana. Samozřejmě, toto doporučení nechť čtenář bere s nadsázkou.

Může tedy methanol vzniklý z aspartamu poškodit zdraví?

Pokud vyjdeme z údaje 31 mg vzniklého methanolu z 300 mg aspartamu, pak v porovnání s množstvím, které by již mohlo způsobit zdravotní komplikace (min 5 600 mg methanolu) se jedná o zcela zanedbatelné množství (téměř 200x nižší). Naše tělo však pracuje zcela přirozeně s dávkami methanolu 20x vyššími. Množství methanolu vzniklého z aspartamu je tedy ve srovnání s tím, kolik jej vzniká z jiných složek potravy, téměř zanedbatelné. Samozřejmě se vychází z průměrné spotřeby běžného konzumenta. Při nadměrné spotřebě aspartamu by se podíl methanolu uvolněného z tohoto sladidla zvýšil, prakticky je však vyloučené, aby toto množství dosáhlo rizikových hodnot a jakýmkoliv způsobem významněji ovlivnilo přirozený obsah methanolu v těle.

Co je kyselina asparágová a jak ovlivňuje organismus?

Kyselina asparágová je dikarboxylová čtyřuhlíkatá neesenciální aminokyselina, to znamená, že naše tělo si tuto aminokyselinu dokáže v případě potřeby vyrobit samo. Zvyšuje odolnost organismu, je vhodná proti únavě a hraje životně důležitou úlohu v metabolismu. Poslední výzkumy ukazují, že jejím dalším účinkem je odstraňování projevů psychické únavy a zvýšení odolnosti vůči ní. Nízká hladina kyseliny asparágové může být příčinou chronické únavy, neboť vede ke snížení rezerv buněčné energie. Kyselina asparágová napomáhá odstraňování nadměrného množství amoniaku, který je toxický především pro mozek.

Co je to fenylalanin a jak ovlivňuje funkce těla?

Fenylalanin je esenciální aromatická aminokyselina. Naše tělo si tuto aminokyselinu nedokáže samo syntetizovat, proto jsou jejím zdrojem bílkoviny potravy. Fenylalanin je velmi důležitá látka, která slouží k tvorbě neurotransmiterů (umožňuje vedení nervového vzruchu po nervových vláknech), tedy pro činnost nervové soustavy. Jedná se konkrétně o dopamin, adrenalin a nor-adrenalin. Fenylalanin zlepšuje paměť, odolnost vůči stresu, duševní a sexuální výkonnost. Kromě toho uvolňuje hormony, které tlumí chuť k jídlu.

Kolik kyseliny asparágové a fenylalaninu je obsaženo v běžných potravinách a kolik jich může teoreticky vzniknout z aspartamu?

Kyselina asparágová i fenylalanin jsou běžnou součástí živočišných i rostlinných bílkovin. Denně přijímáme v potravě přibližně 3 600 mg fenylalaninu a více než 6 000 mg kyseliny asparágové.

Konzumací 100 g vepřového masa zajistíme přísun 2 300 mg kyseliny asparágové a 1 000 mg fenylalaninu, ve 100 g bílého pečiva je obsaženo 315 mg kyseliny asparágové a 250 mg fenylalaninu, ze 100 ml polotučného mléka získáme 300 mg kyseliny asparágové a 160 mg fenylalaninu a z 0,5 l piva 60 mg kyseliny asparágové a 30 mg fenylalaninu.

Z 1 tablety sladidla s obsahem 20 mg aspartamu vznikne 8 mg kyseliny asparágové a 10 mg fenylalaninu a z předpokládaného příjmu 300 mg aspartamu za den to představuje oproti příjmu z potravy zanedbatelné množství 120 mg kyseliny asparágové a 150 mg fenylalaninu.

O fenylalaninu je ale známo, že poškozuje mozek.

Existuje skupina lidí tzv. fenylketonurici, kteří trpí vrozenou poruchou v metabolismu fenylalaninu a musí si proto v potravě hlídat množství této aminokyseliny kvůli svému onemocnění. Těmto lidem chybí enzym, který zajišťuje přeměnu fenylalaninu na tyrosin a dopamin, fenylalanin se pak metabolizuje na kyselinu fenylpyrohroznovou a fenylmléčnou, tyto se hromadí v mozku a způsobují mentální retardaci. Těchto osob je ale relativně málo, řádově stovky a tito lidé o své nemoci ví již od dětství, protože fenylketonurie se zjišťuje u každého novorozence. Ročně se v ČR narodí s tímto onemocněním méně než 10 dětí. Kdyby totiž tyto děti konzumovaly mléko s normálním složením bílkovin, mohlo by u nich skutečně dojít k poškození mozku.

Podle platné legislativy musí být proto na potravinách obohacených aspartamem upozornění, že obsahují zdroj fenylalaninu a že jsou nevhodné pro nemocné fenylketonurií.

Někteří autoři tvrdí, že kyselina asparágová a fenylalanin získaný z aspartamu se v těle chovají jinak než přijaté z ostatní potravy.

Toto tvrzení je nesmysl. Tělo nedokáže rozlišit danou aminokyselinu přijatou z masa, mléka, vajec, obilovin, zeleniny ani z žádné jiné potraviny. Stejně tak nerozlišuje tyto aminokyseliny přijaté z jakéhokoliv doplňku stravy nebo z aspartamu. A také se ke všem chová stejně, jinými slovy metabolizuje je podle stejného scénáře a podle potřeby organismu. Tento argument je jen zbožným přáním některých „umělců - pisatelů“, kteří chtějí za každou cenu najít zdůvodnění svého tvrzení. Rozdíl je pouze v tom, pokud je aminokyselina v L- nebo D- konfiguraci. Lidské tělo metabolizuje L- konfiguraci a obě aminokyseliny obsažené v aspartamu jsou právě v L-konfiguraci.

Údajně po vypití nápoje obsahujícího aspartam dochází k výraznému nárůstu koncentrace aminokyselin, který následně vyvolá zdravotní problémy.

Toto tvrzení postrádá logiku. V aspartamu se obě aminokyseliny nevyskytují samostatně, ale ve formě dipeptidu. Ten se musí nejprve rozložit, tedy musí dojít k rozštěpení peptidické vazby. To chvíli trvá a hlavně, rozštěpení peptidické vazby u celkového přijatého množství aspartamu neproběhne naráz v jednom okamžiku. Proces je zcela shodný s rozkladem bílkovin. Rozklad bílkovin začíná v žaludku a pokračuje v tenkém střevě, kde se také aminokyseliny vstřebávají do krve. Pozřené jídlo je podle kvality bílkovin v žaludku zadržováno 2 až 6 hodin, pak je natrávený obsah posouván do střeva a tenkým střevem „putuje“ přibližně 12 až 18 hodin. Po celou tuto dobu se z tráveniny postupně vstřebávají živiny, tedy i uvolněné aminokyseliny. Podíl aminokyselin z aspartamu nijak výrazně neovlivní celkový obsah stejných aminokyselin obsažených v trávenině. Jinými slovy, případný mírně zvýšený příjem fenylalaninu a kyseliny asparágové se „ztratí v davu“. A to platí i v případě, že by se nápoj vypil i po několika hodinách po jídle (přijatá potrava prochází trávicím ústrojím až 30 hodin, než se ve formě stolice vyloučí z těla ven, během této doby je však přijímána další potrava).

Pouze v případě, že by konzument držel hladovku a přibližně celý den by nekonzumoval žádné jídlo, by mohla nastat situace, kdy pouze vysokým příjmem nápojů slazených aspartamem by teoreticky mohlo dojít k významnějšímu nárůstu koncentrace obou zmíněných aminokyselin v krvi. S přihlédnutím k průměrnému obsahu aspartamu v těchto nápojích a k množství aminokyselin, které z tohoto množství aspartamu může vzniknout, lze odhadnout, že uvedená situace by mohla nastat při jednorázové konzumaci asi 2 až 3 l takového nápoje. Přesto ani v takovém případě nelze předpokládat významnější dopad na organismus (kromě toho, co udělá s organismem vypití 3 l tekutiny). Důvodem je skutečnost, že organismus má vytvořený celý systém metabolické regulace, který je v takových případech aktivován a uvede věci do náležitého stavu (ustaví se co nejrychleji příslušná fyziologická rovnováha pro obě aminokyseliny i methanol v krvi).

V některých článcích jsou popisovaná až hrůzostrašná zdravotní postižení jako důsledek konzumace aspartamu.

Je pravdou, že v některých článcích jsou uváděny symptomy, jako je například nespavost, rozostřené vidění, zažívací problémy, nevolnost, poškození jater a ledvin, bolesti hlavy, hyperaktivita, poruchy nálady, deprese, únava, bolesti svalů, poruchy sluchu a riziko vzniku rakoviny. Co k tomu říct? Každému čtenáři doporučuji, aby si v nějaké učebnici přečetl příznaky z otravy methanolem při pozření dávky několika tisíc mg. Symptomy jsou stejné. A odvolávání se na studie, které jsou založené pouze na zpětném statistickém hodnocení toho, co říkají pacienti při některých potížích, je poměrně zavádějící. Také proto, že převážná většina nápojů neobsahuje pouze aspartam, ale kombinaci aspartamu a jiných sladidel (sacharin, acesulfam, cyklamát apod.). Zatímco v případě aspartamu nebyla do dnešní doby exaktně prokázána žádná souvislost například s nádorovým onemocněním nebo leukémií, u sacharinu, acesulfamu a cyklamátu tyto studie existují, nádorová onemocnění vyvolávají a tyto výsledky jsou exaktně prověřeny (a v současné době se znovu ověřují). Takže otázkou je, zda za to může aspartam, nebo něco jiného, na co se ale odborníci nezaměřili a nebrali to v úvahu. Nejúsměvnější jsou tvrzení dávající do souvislosti symptomy vojáků válčících v Perském zálivu a konzumaci nápojů slazených aspartamem. Nápoje byly totiž slazeny kombinací sladidel (ne pouze aspartamem) a navíc dnes již není žádným tajemstvím, že vojáci byli před nasazením očkováni vakcínami a také použili antidota proti některým bojovým látkám. Kdo zažil na vlastní kůži vakcinaci proti chřipce, tak si určitě umí barvitě představit, co dokáže s organismem udělat vakcína proti jedné z nejúčinnějších bakteriologických zbraní - antraxu. A o vedlejších účincích některých antidot už vůbec není třeba diskutovat.

Faktem zůstává, že někteří odborníci prezentují zdraví škodlivé účinky a přitom pracují se subjektivními informacemi pacientů, kteří pouze uvádí, že konzumovali potraviny s obsahem aspartamu. Naproti tomu stojí exaktní vědecké studie prováděné pouze s aspartamem a podle zásad vědeckého zkoumání. Tyto studie opakovaně uvedené symptomy neprokazují. Takže, kde je pravda?

Tím se ovšem nevylučuje, že se při dalším podrobném zkoumání účinků aspartamu nemohou případné prokázat nějaké nežádoucí efekty. Ale doposud se tak nestalo. Lze předpokládat, že pokud se tak stane, budou zřejmě tyto nežádoucí účinky spojené s abnormálně vysokými dávkami konzumovanými po dlouhou dobu, tedy v režimu, který není u běžného konzumenta obvyklý a přirozený.

A co zmínky o využití aspartamu jako bojové látky americkou armádou?

Aspartam byl objeven v roce 1965, tedy v době, kdy bylo velice „husto“ mezi východem a západem. Prakticky každá nová látka, u které byl jen vysloven předpoklad, že by mohla nějak ovlivňovat zdraví nebo chování člověka, se okamžitě stala předmětem zájmů vojenských špiček. Navíc bylo velice výhodné udržovat politiky v žádoucí atmosféře strachu z druhé strany (snadno se totiž na kongresu mámily peníze na vojenské projekty). Protože se aspartam vyrábí z kyseliny asparágové a z fenylalaninu a obě látky jsou pro funkci mozku velice důležité, bylo jasné, že bude testován i z vojenského hlediska. Velice brzy se však přišlo na to, že výsledky jsou z pohledu vojáků prakticky bezvýznamné. U pokusných zvířat se totiž začaly projevovat toxické účinky až při tak vysokých dávkách aspartamu, které v přepočtu na dospělého člověka odpovídají dávce 50 gramů a více (což by představovalo denně vypít asi 200 l light nápoje).

Je tedy strach z aspartamu přehnaný?

Jednoznačně je zbytečně přehnaný. Bezpečnost aspartamu a produktů jeho metabolického štěpení je neustále celosvětově zkoumána a sledována mezinárodními organizacemi jako např. Vědecká komise pro potraviny (SCF), Spojený expertní výbor FAO a WHO pro potravinové přísady (JECFA), Americký úřad pro potraviny a omamné látky (FDA), Britská komise pro toxické látky (COT) a konečně Evropská komise bezpečnosti potravin (EFSA). V červenci 2005 vydala EFSA oficiální prohlášení, že na základě informací, které měla k dispozici, nepovažuje za nutné navrhovat jakékoliv změny a omezení ve spotřebě aspartamu.

Na základě záporně koncipovaných článků byla v zahraničí z iniciativy světové zdravotnické organizace (WHO) provedena velice rozsáhlá studie (na téměř 600 000 lidech za účasti více než tisícovky lékařů), která měla potvrdit nebo vyvrátit informace uvedené v článcích. Velký počet lékařů byl současně zárukou objektivního posouzení s vyloučením možných lobbistických zájmů. Závěr byl pro celou odbornou veřejnost hodně překvapivý, neboť tento tým vědců dospěl k závěru, že aspartam je natolik bezpečný, že by bylo možné hodnotu ADI zvýšit až na 60 mg na 1 kg hmotnosti člověka a na den. Vzhledem k tomu, že není možné takové množství sladkostí a slazených nápojů za den zkonzumovat, byla celá záležitost uzavřena s konstatováním, že doporučení se bere na vědomí, ale hodnota ADI ve výši 40 mg na 1 kg hmotnosti a na den se však považuje za dostatečně vysokou a není nutné ji zvyšovat. A to není jediné překvapující zjištění, které se v souvislosti s aspartamem objevilo. Některé indicie totiž naznačují, že za určitých okolností by se mohl aspartam překvapivě využít při zdravotních komplikacích spojených s mozkovou aktivitou. Nyní se pozornost odborníků zaměřuje na potvrzení tohoto zjištění. Možná právě určitá nepřátelská aktivita části veřejnosti vůči používání aspartamu bude prvotním impulsem k pokroku v medicíně ve vztahu k paměti, logickému uvažování a schopnosti mozku učit se. V dnešní době jen těžko představitelná situace, že bychom mohli někdy v budoucnu cíleně vyhledávat potraviny slazené aspartamem.

Nově se bezpečností aspartamu zabýval Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA), který vydal v roce 2009 stanovisko (EFSA-Q-2009-00474), v němž se uvádí, že podle posledních studií nebyly zjištěny žádné genotoxické a karcinogenní vlastnosti aspartamu. Bezpečnost aspartamu byla posuzována podle výsledků mnoha toxikologických studií prováděných na různých druzích zvířat a podle informací pocházejících z klinických studií a testů na dobrovolnících. Hodnotil se především potenciální vliv aspartamu na chování, na reprodukční a neurologické funkce a na vznik rakoviny a nádorů. Podle závěrů studií nemají tvrzení o negativních dopadech konzumace aspartamu vědecký základ. V komentáři k vyjádření EFSA je konstatováno, že aspartam je v současné době jedno z nejdůkladněji testovaných potravinářských aditiv a obvykle konzumované dávky nemohou působit toxicky nebo způsobit zdravotní komplikace. Pokud by se však skutečně objevilo jakékoliv podezření možného rizika poškození lidského zdraví vlivem konzumace aspartamu, tak EFSA by zcela určitě přijala příslušná opatření.

Platí však odborníky stále opakovaná zásada. Při běžné spotřebě potravin slazených aspartamem (přibližně dávka do 1 000 mg aspartamu denně) se nemusíme vůbec ničeho obávat. Dávka 1 000 mg odpovídá například spotřebě asi 50 tablet stolního sladidla nebo cca 4 l slazeného nápoje light. Aspartam je bezpečné sladidlo, ale jeho pravidelný a dlouhodobý vysoký příjem se však zejména u dětí nedoporučuje.

Nezodpovězenou otázkou ovšem zůstává, komu články s šikovně a čtivě dobře zpracovanými odbornými nesmysly o aspartamu vlastně prospívají? Nelze totiž vyloučit možnost, že v pozadí mohou být komerční zájmy výrobců dalších sladidel, anebo jen laciná snaha některých „rádoby odborníků“ upoutat na sebe pozornost veřejnosti. Samozřejmě svoji roli hrají i vydavatelé některých periodik, které především zajímají články s katastrofickými scénáři, vyvolávajícími strach o vlastní zdraví a o zdraví svých dětí. Takové články totiž většinou dobře zvyšují náklad a tím i tržby vydavatelství.

Související články

Sladidla

Aspartam - rejstřík

Sukralóza - rejstřík

Sorbitol - rejstřík

Odkazy

Při zpracovávání textů a grafické stránky článků byly využity podklady z odborné literatury a internetu. Převzaté obrázky byly graficky upraveny pro potřeby tohoto webu. Kreslené obrázky podléhají autorským právům. Seznam použité literatury naleznete zde.

Zajímavé stránky

wikipedie

Dr. Zdravíčko Vám radí

Hubnutí s Kerbetem

DiaChrom

Odběr NOVINEK

Zasláním Vaší
e-mailové adresy Vás budeme pravidelně informovat o zařazení nových článků na web galenus.cz.

Novinky

 baner novinky - topinambur

Inzerce

baner Hubnutí s Kerbetembaner Prokardin baner capimin baner DiaChrom baner vánoce

coded by o-design © Administrace | Články