Zdraví, výživa, strava, mastné kyseliny

Mastné kyseliny

Charakteristika

Rozlišujeme mastné kyseliny nasycené a nenasycené. Nasycené jsou takové, které z chemického hlediska obsahují ve svém řetězci pouze jednoduché vazby mezi atomy uhlíku. Nenasycené potom mezi některými atomy uhlíku obsahují dvojnou vazbu, přičemž u některých mastných kyselin může být v molekule obsaženo i několik dvojných vazeb. Mastné kyseliny vyskytující se v přirozených tucích, obsahují obvykle sudý počet atomů uhlíku, což vyplývá z mechanismu jejich syntézy.

Nasycené mastné kyseliny

Nasycené mastné kyseliny dokáže tělo samo syntetizovat. Příkladem jednodušších nasycených mastných kyselin je kyselina máselná, kapronová, karpylová a kaprinová, vyskytující se v malém množství v některých živočišných tucích, zejména v másle. Ze složitějších pak kyselina laurová, nacházející se ve vorvaňovině, skořicovém, palmovém a kokosovém oleji. V těchto olejích se nachází i kyselina myristová. Nejběžnějšími nasycenými kyselinami, nacházejícími se ve všech rostlinných a živočišných tucích, jsou kyseliny palmitová a stearová. V podzemnicovém (arašídovém) oleji je obsažena kyselina lignocerová, která je všech uvedených nejsložitější a je součástí již dříve zmíněných cerebrosidů.

Nenasycené mastné kyseliny

Naproti tomu nenasycené mastné kyseliny jsou pro tělo nepostradatelné a musí být proto přijímány potravou. Mezi ně patří zejména kyselina linolová, linoleová a arachidonová. Pokud je v potravě dostatek kyseliny linolové, je si z ní tělo schopno potřebné množství kyseliny arachidonové samo vytvořit. Všechny tři kyseliny jsou nezbytné zejména pro malé děti. Nachází se hlavně v kukuřičném, podzemnicovém, bavlníkovém a sójovém oleji. Dalšími příklady jsou kyseliny olejová a palmitoolejová. Tyto naše tělo syntetizovat dokáže. Obsahují totiž ve svém řetězci pouze jednu dvojnou vazbu, kterou dokáže naše tělo vnést do molekuly odpovídající nasycené mastné kyseliny.

Průměrný obsah mastných kyselin v některých tucích (v g/kg)

TABULKA 1 VIZ PRILOZENY DOC

Průměrný obsah mastných kyselin v některých tucích (v g/kg)

TABULKA 2 VIZ PRILOZENY DOC

Příjem tuků

Poměr mezi živočišnými a rostlinnými tuky, obsaženými v potravě je odoborníky doporučován nejlépe 1:3.Množství tuků přijímané potravou je silně závislé na formě činnosti člověka. Čím aktivnější pohyb na čerstvém vzduchu, tím je i vyšší přípustná hodnota v příjmu tuků. Přesto by neměl podíl v energetickém přívodu být větší než 25 až 30%- Nejméně 4% z celkově přijatého množství tuků vy měla být pokryta výše uvedenými třemi nepostradatelnými mastnými kyselinami. Někteří odborníci však doporučují jejich podíl až dvojnásobný. Při jejich nedostatku se objevují poruchy srdečního rytmu, lze vypozorovat špatné hojení ran, zvýšenou náchylnost k infekcím a šupinatou kůži (lupy).

Nedostatečný příjem mastných kyselin

Nedostatek těchto nepostradatelných neboli esenciálních mastných kyselin je podle výsledků lékařských výzkumů příčinou mnoha ekzémů, otoků kotníků, problémů při menstruaci, neplodnosti, praskání kůže, suchých vlasů a dokonce to má spojitost i s obezitou. Přitom stačí denně zkonzumovat přibližně lžící rostlinného oleje, nejlépe sójového, třeba ve formě zálivky salátové mísy, marinád nebo různých dresinků.

Nadbytečný příjem mastných kyselin

Příliš vysoký příjem mastných kyselin je zdrojem vysokého energetického příjmu, který zákonitě vyústí v nadváhu. To však není jediné úskalí jejich zvýšeného příjmu. Vstřebávání mastných kyselin je totiž silně závislé na velikosti jejich molekuly. Zatímco kyseliny s krátkým řetězcem jsou relativně dobře rozpustné ve vodě a mohou být tedy transportovány do krve, mastné kyseliny s dlouhým řetězcem jsou v buňkách střevní stěny přeměněny na triacylglyceroly. Tyto jsou ve vodě nerozpustné, a proto aby mohly být v těle transportovány, jsou zabudovány do ještě složitějších struktur, tak zvaných lipoproteinů, tvořících částice označované chylomikrony. Totéž se děje i s cholesterolem. Podle toho, jakou hustotu takto vzniklá částice má, rozlišujeme lipoproteiny s vysokou hustotou označované jako HDL, s nízkou hustotou (LDL) a velmi nízkou hustotou (VLDL). Hlavní trasportní formou po těle jsou LDL částice a tyto jsou považovány za hlavní příčinu usazování cholesterolu ve stěnách cév. HDL částice mají trošku odlišné složení a nejdůležitější jejich vlastností je, že dokáží odnímat volný cholesterol z jiných struktur a vázat ho do nitra své částice. Takto je pak odváděn do jater, odkud je vylučován žlučí, buď jako volný cholesterol, nebo ve formě žlučových kyselin. Za normálních okolností je poměr mezi LDL a HDL částicemi více méně konstantní a tělo s LDL částicemi dobře hospodaří. V okamžiku nadbytečného příjmu tuků se mění jejich vzájemný poměr ve prospěch LDL částic a za určitých podmínek začne docházet k jejich nežádoucí aktivitě, směřující ke zbytňování cévních stěn.

Související články

Tuky

Kofein

Odkazy

Při zpracovávání textů a grafické stránky článků byly využity podklady z odborné literatury a internetu. Převzaté obrázky byly graficky upraveny pro potřeby tohoto webu. Kreslené obrázky podléhají autorským právům. Seznam použité literatury naleznete zde.