fruktóza
Fruktóza
Fruktóza je jedním z nejrozšířenějších jednoduchých cukrů
Fruktóza patří mezi jednoduché cukry a spolu s glukózou a disacharidy sacharózou a laktózou patří k nejrozšířenějším cukrům obsažených v potravinách. Nejvýznamnějším zdrojem fruktózy je běžný cukr (sacharóza) a ovoce. Čím je ovoce zralejší, tím více volné fruktózy obsahuje. V rostlinách vlivem fotosyntézy vzniká glukóza, která je výchozí látkou pro tvorbu prakticky všech polysacharidů a také je výchozí látkou pro tvorbu fruktózy.
Jen velmi málo polysacharidů je založeno na samotné fruktóze. Mezi ně patří především inulin. V ovoci je obsažena směs glukózy, fruktózy a sacharózy, přičemž v mnoha případech je právě fruktóza obsažena v největším podílu. Zráním ovoce dochází k částečné hydrolýze sacharózy na glukózu a fruktózu, proto se při zrání poměr mezi uvedenými sacharidy mění a zvyšuje se podíl volné glukózy a fruktózy. Čtvrtý zmíněný sacharid laktóza je mléčný cukr a fruktózu neobsahuje.
Fruktóza je stejně energetická, jako glukóza
Fruktóza má stejný energetický potenciál, jako glukóza nebo řepný cukr. Oproti glukóze a obyčejnému cukru se však v těle chová záludněji. Na její přítomnost v krvi totiž nereaguje slinivka a nestimuluje tedy vylučování inzulínu. Konzumace jídel nebo nápojů obohacených pouze fruktózou (bez přítomnosti glukózy) neovlivňuje glykémii a fruktóza je metabolizována nezávisle na inzulínu. Příjmem fruktózy nejsou aktivovány regulační mechanismy spojené potlačováním pocitu hladu případně chuti na sladké a tak se zvyšuje pravděpodobnost nadměrného energetického příjmu, což vede zákonitě ke vzniku nadváhy a otylosti.
Je také třeba revidovat v dřívější době tolik propagované nahrazování cukru fruktózou při slazení, především u diabetiků. Protože fruktóza nezvyšuje glykémii, byla prezentována jako přírodní sladidlo vhodné pro diabetiky. Opak je ale pravdou. Slazení fruktózou pouze organismus "ošidí" z pohledu produkce inzulínu, ve skutečnosti znamená nezanedbatelný přísun energie, která se s velkou ochotou transformuje do zásobního tuku. Slazení fruktózou podporuje nadváhu stejně, jako slazení řepným cukrem.
Resorpce a metabolismus fruktózy vykazují určité zvláštnosti ve srovnání s metabolismem glukózy nebo jiných sacharidů a polysacharidů obsahujících glukózu. Protože je ovlivněna funkce specifického střevního přenašeče (GLUT-5), mohou se při vyšším příjmu fruktózy objevit i určité střevní potíže. Při dědičné nesnášenlivosti fruktózy se postupně vyvíjí celá řada poruch, některé jsou závažné. Příčinou je nedostatek nebo snížená účinnost enzymu aldolázy B.
Střídmá konzumace fruktózy má na organismus příznivý efekt. Zejména, pokud je fruktóza do organismu přiváděna ve formě fruktooligosacharidů. Stejně tak nevadí příjem v rozumném množství (zhruba do 10 až 15 g) při fyzicky aktivním způsobu života. Zcela bezproblémový je příjem fruktózy z ovoce nebo zeleniny, neboť její obsah není v těchto potravinách vysoký. Při běžných stravovacích návycích je totiž jednorázová konzumace zeleniny nebo ovoce v množství odpovídajícímu např. 15 g fruktózy spíše vyjímkou. Ani v případě medu nehrozí překročení doporučené hodnoty 15 g, protože zkonzumovat naráz 50 g medu není u běžného spotřebitele příliš obvyklé.
Zrádný je vyšší příjem fruktózy především u lidí s nízkou pohybovou aktivitou a sklonem k nadváze. Doporučené množství 15 g fruktózy lze totiž bez větších problémů překročit při konzumaci nápojů slazených např. kukuřičným fruktózovým sirupem.
Fruktóza má zřejmě souvislost s rakovinou
V poslední době je epidemiologicky studován vliv vyššího příjmu jednoduchých cukrů v potravě na rozvoj některých nádorových onemocnění, především pak rakoviny prsu. Bylo prokázáno, že zvýšený příjem cukru v potravě přispívá k rozvoji této choroby. Dlouhou dobu se předpokládalo, že zmíněný efekt má souvislost především s glukózou, protože zvýšená hladina glukózy v krvi stimuluje vylučování inzulínu ze slinivky do krve a vyšší koncentrace inzulínu v krvi stimuluje u žen zvýšení produkce testosteronu a především růstového faktoru IGF-1. Inzulín také stimuluje aktivaci enzymu lipoxygenázy. I když je testosteron mužským hormonem, je v malém množství produkován i v ženském organismu. Jeho vyšší produkce je jedním ze spouštěcích faktorů vzniku nádoru prsu. V kombinaci s vyšší aktivitou růstového faktoru a enzymu lipoxygenázy se pravděpodobnost vzniku nádoru prsu významně zvyšuje.
Překvapivým zjištěním je, že fruktóza potencuje vznik karcinomu prsu mnohem více, než glukóza. Tento poznatek byl ověřen cíleně zaměřenou epidemiologickou studií a je předmětem dalšího ověřování. Má se za to, že efekt bude zřejmě spojený s konzumací fruktózy ve spojitosti se zvýšeným energetickým příjmem a současně sníženou pohybovou aktivitou. Nepředpokládá se, že by ke stimulaci vzniku karcinomu docházelo při konzumaci zralého ovoce, spíše se tento poznatek spojuje s vyšším příjmem uměle přidávané fruktózy například do nápojů nebo jídel (ve zmiňované studii se jako zdroj fruktózy uvádí kukuřičný fruktózový sirup). V každém případě je to signál, aby se konzumace fruktózy jako potravinářské suroviny nebrala na lehkou váhu a její používání by mělo být uvážlivé.
Související články
Odkazy
Při zpracovávání textů a grafické stránky článků byly využity podklady z odborné literatury a internetu. Převzaté obrázky byly graficky upraveny pro potřeby tohoto webu. Kreslené obrázky podléhají autorským právům. Seznam použité literatury naleznete zde.