Hubnutí, dotazy
Hubnutí - nejčastější dotazy
Jak lze úspěšně zhubnout?
Toho lze dosáhnout jedině úpravou stravovacích návyků, příjmem kvalitní potravy, přiměřenou pohybovou aktivitou a dodržením stabilizačního období. Žádné zázračné pilulky „zaručující“ rychlé hubnutí nefungují. Drastické omezení příjmu jídla je špatným řešením.
Statistika je neúprosná a ukazuje, že úspěšnost ve snaze zhubnout je z dlouhodobého hlediska poměrně nízká. V případě drastických diet vedoucích k rychlému úbytku na váze přibližně 90 % osob během jednoho roku nabere zpátky, často je konečná váha vyšší, než před zahájením hubnutí. Většinou se jedná o redukční diety naordinované spontánně, obvykle pod vlivem reklamy na zázračné zhubnutí. Mnohdy dochází při těchto rychlých úbytcích na váze k nežádoucím změnám v metabolismu, které se nemusí projevit ihned, ale výrazně se zvyšuje riziko vyvolání určitých zdravotních problémů. Často takový člověk svému okolí dokonce tvrdí, že se cítí mnohem lépe. Jen asi 10 % těchto osob dokáže udržet sníženou hmotnost dlouhodobě na dosažené úrovni.
Mnohem úspěšnější a ze zdravotního hlediska bezpečnější, je pozvolná redukce hmotnosti. Odborníci se shodují na tom, že za optimální úbytek hmotnosti lze považovat do 2 kg za měsíc. Při takovém pozvolném úbytku hmotnosti se dokáže tělo bezproblémově adaptovat na probíhající změny v metabolismu, nedochází k vyvolání jo-jo efektu a hlavně dojde k požadované redukci v počtu tukových vakuol v buňkách. V tomto případě se dosahuje úspěšnosti téměř 40 %.
Znamená to, že v 60 % se jedná o neúspěšné pokusy zhubnout?
Ano. Z 10 lidí, kteří se z jakýchkoliv důvodů snaží snížit svoji nadváhu, se u 6 až 7 osob do roka váha obvykle vrátí na původní hodnotu. Důvodem je nezvládnutí tzv. stabilizačního období. V případě rychlých úbytků na váze se to týká dokonce 8 až 9 osob.
Co je to stabilizační období?
Aby bylo možné vysvětlit stabilizační období, je nutné nejprve vysvětlit, co se děje ve svalových a tukových buňkách v období zvyšování hmotnosti. Každá buňka potřebuje pro svoji činnost dodávat energii. Tu získává rozkladem energetických živin. V těle jsou takovými živinami glykogen a tuk. Obě tyto látky si buňka skladuje ve zvláštních buněčných organelách, které se označují jako vakuoly. Pro lepší názornost si je lze představit jako nějaké cisterny. V buňce je tedy cisterna pro uložení glykogenu a cisterna pro uložení tuku. Rozdíl mezi oběma cisternami je v tom, že cisterna pro glykogen nedokáže měnit objem, cisterna pro tuk se dokáže zvětšovat. Rozhodující je ale způsob, jakým s oběma těmito látkami tělo pracuje.
Jakmile svalová buňka spotřebuje (vyčerpá z cisterny) nějakou část glykogenu, musí po skončení zátěže tuto zásobu doplnit. Vyplývá to z principu zachování života. Nejprve tělo otestuje, zda má ve střevě nějakou potravu, ze které by mohlo glykogen vyrobit. Pokud tomu tak není, začne svalová buňka odbourávat vlastní svalová vlákna a glykogen si vytvoří z uvolněných bílkovin. Glykogen vytváří buňka tak dlouho, dokud glykogenovou cisternu znovu nenaplní.
Vyrábí-li glykogen z živin dodávaných z potravy, chová se tělo jinak. Záleží na tom, zda jsou i po naplnění cisterny s glykogenem k dispozici ještě nějaké další živiny. Pokud ano, buňky obrazně řečeno přehodí výhybku a místo glykogenu zahájí z nabízených živin výrobu tuku, kterým začnou plnit tukové cisterny. Ty mají ale tu zvláštnost, že se dokážou nafukovat, tedy zvětšovat objem. Takže buňky vyrábí tuk a plní cisterny, co se do nich vejde. Může ale nastat situace, že dodávka živin je tak vysoká, že ani toto nafukování nestačí a vytvořený tuk se již do svalové buňky nevejde. Proto začnou buňky tuk vylučovat ven a tím se začne zvyšovat obsah tuku v krvi. To vede k tomu, že se tuk začne vstřebávat do tukových buněk. A ty mají tukových cisteren v sobě mnohem více. A co je z pohledu nadváhy nejhorší, když si tuková buňka naplní všechny cisterny až po okraj, začne si vyrábět cisterny nové. Buňka sice trošku zvětší objem, vy se o trošku více zakulatíte, ale když tělu nabízíte takový blahobyt, tak proč s ním mrhat. A když ani to nestačí, jednoduše se v tukové tkáni začnou vytvářet buňky nové. Zjednodušeně řečeno, tělo si dokáže cíleně zvětšovat zásobní objem pro tuk. Na rozdíl od glykogenových cisteren však tukové cisterny nemusí buňka nutně zaplnit. Když nemá dostatek živin pro výrobu nového tuku, jednoduše plnění tukových cisteren přeruší a nic se neděje.
Když pak chcete snížit váhu a odstranit nadbytečný tuk, musíte tyto navíc vytvořené cisterny vyprázdnit. A v tom je největší problém. Buňky to sice v daném okamžiku udělají, ale cisterny tam jsou a čekají na zaplnění. Tělo navíc stále dostává signály, že je potřeba doplnit zásoby. A dokud v buňkách budou prázdné nebo jen zčásti zaplněné cisterny, bude Vás tělo neustále provokovat a navádět k mlsání a konzumaci nějaké potravy navíc, než je pro váš energetický výdej potřeba. Proto dochází k jo-jo efektu. Aby jste neměli pocit, že se musíte stále dojídat, musí se buňky zbavit nadbytečně vytvořených tukových cisteren. Ale to buňky udělají nejdříve asi po 7 měsících, kdy jsou cisterny prázdné. Těchto zhruba 7 měsíců se označuje jako stabilizační období. Jedná se o dobu, kdy nedovolíte zaplnění cisteren nově vytvořeným tukem, tedy kdy udržíte konstantní váhu. Pokud během této doby jen na krátko dojde k zaplnění cisteren tukem, byť jen částečnému, cisterny se plně aktivují a stabilizační období (tj. uvedených asi 7 měsíců) začíná běžet zase od začátku.
Proč hubený člověk těžko přibere a člověk s nadváhou velice snadno?
Tajemství tkví právě v počtu tukových cisteren. Člověk s normální váhou nebo dokonce podvyživený má tukových cisteren v buňkách málo a i když se hodně nají, nemá tělo kam tuk ukládat a přestane ho tedy tvořit. Buňka si totiž začne nové cisterny vyrábět teprve po 4 dnech přejídání. Pokud půjdete na nějakou oslavu a přejíte se, nemusíte mít obavy, že po jednom takovém hřešícím dnu vyrobí buňky Vašeho těla nové cisterny pro ukládání tuku. Maximálně doplní chybějící množství tuku ve stávajících cisternách.
U člověka s nadváhou je to jinak. Jeho buňky jsou totiž naladěny na trvalý nadbytek vyráběného tuku a jsou velice ochotné vytvářet nové cisterny. Poměrně snadno se také buňky zmnožují. Bylo zjištěno, že buňky tukové tkáně u lidí s výraznější nadváhou vytváří větší počet tukových cisteren, i když jsou zaplněné tukem jen zčásti. Toto řešení je velice efektivní. Představte si situaci, kdy buňka bude mít k dispozici 10 tukových cisteren a bude je mít zaplněné. Pokud dostane buňka nabídku k uložení dalšího tuku, nebude ho mít kam dát. Teprve po 3 až 4 dnech trvalé nabídky začne vytvářet nové cisterny. 4 dny ale nemohla ukládat pro ni cenný energetický náklad. Druhá situace je taková, kdy buňka bude obsahovat tukových cisteren 15, ale budou zaplněné jen ze dvou třetin. Obsah tuku v buňce bude v obou popsaných příkladech stejný. Ve druhém případě však ihned po nabídce nového tuku zareaguje a tuk uloží, protože bude mít kam. Buňky tukové tkáně hubených osob nebo osob s normální hmotností se chovají podle prvního případu, buňky osob s nadváhou podle druhého případu.
Dalo by se říct, že zhubnout znamená odstranit tukové cisterny?
Efektivní hubnutí může nastat ve chvíli, kdy se buňky tukové tkáně přestanou chovat podle druhého případu a začnou pracovat v režimu prvního případu. Jinými slovy, je třeba pozvolna redukovat obsah tuku v těle, donutit buňky zbavit se nadbytečných tukových cisteren a naučit je pracovat pouze s tímto sníženým počtem. Ke snížení obsahu tuku se dopracujete úpravou jídelníčku. Aby se ale buňky zbavily nadbytečných cisteren a naučily se pracovat pouze s jejich nižším počtem, k tomu musíte zvládnout stabilizační období. Pokud toto nezvládnete, nemůžete počítat s tím, že dlouhodobě udržíte sníženou váhu. Odporuje to přirozenému chování buňky.
Je nutné držet redukční dietu?
Není nutné mluvit o dietě. Jíst se dá téměř všechno (pokud netrpíte nějakou metabolickou poruchou), záleží jen na množství a složení přijímané potravy. Vždy je nutné dodržet základní podmínku. Příjem energie musí být nižší, než je její výdej. Někdy se ale zapomíná na jednu důležitou věc. Nelze se řídit jen množstvím přijímané a vydávané energie, ale současně musí být zajištěn příjem všech životně důležitých látek. V opačném případě se dříve nebo později objeví zdravotní problém vyvolaný deficitem látky, které je do těla přiváděno málo.
Je nutné chodit do posilovny nebo nějakého fitcentra?
To vůbec není nutné. Pro člověka je dokonce nejpřirozenějším pohybem chůze a také se při této činnosti nejefektivněji spalují tuky. Procházky můžete začít ihned, nic vás to nestojí, nemusíte kupovat žádné sportovní náčiní, žádné dresy, platit vstupné apod. Jednoduše si vytipujte vhodnou trasu a začněte. Ideální je délka 4 až 5 km a tuto trasu byste měli zvládnout za 50 až 60 minut. Mírně zvlněný terén a polní cesta jsou tou nejideálnější variantou. Další vhodnou činností je rekreační jízda na kole (aspoň 12 km) a plavání (aspoň 20 minut). Ty už ale něco stojí. Absolvovat byste to měli nejlépe 5x během každého týdne.
Jaký je výdej energie?
Jako příklad vezměme muže o váze 75 kg. Ten spálí 1.000 kJ při chůzi po rovině při rychlosti asi 5 km za hodinu během 46 minut, při chůzi stejnou rychlostí v mírně zvlněném terénu během asi 40 minut, stejnou dobu potřebuje při rekreační jízdě na kole rychlostí asi 16 km za hodinu a při rekreačním plavání styl prsa spálí 1.000 kJ během 20 minut.
Na spálení 100 kJ přijaté energie je pro tohoto muže potřeba ujít po rovině asi 400 m maximálně za 4,5 minuty. Pokud například sní 1 mléčnou čokoládu s lískovými oříšky (100 g), přijme energii asi 2.350 kJ a aby tuto energii spálil, musí ujít asi 9 km a bude na to potřebovat přibližně 1 hodinu a 50 minut. Pokud tuto energii nevydá, tělo si z takové čokolády dokáže vyrobit skoro 60 g zásobního tuku.
A co zázračné pilulky slibující úbytek hmotnosti 10 kg za měsíc?
Slíbit se dá všechno. Selský rozum však říká, že v běžném životě je to spíše hloupost a slib z kategorie sci-fi. Pokud chce někdo snížit váhu, tak chce především odstranit nadbytečný tuk. Úbytek 10 kg tuku za měsíc znamená shodit za týden 2,5 kg tuku, tedy každý den asi 350 g zásobního tuku. V přepočtu na energii to znamená vydat denně 13.900 kJ, tedy ujít po rovině přibližně 55 km a věnovat takové chůzi asi 11 hodin denně. I kdyby dospělý člověk jel na kole nepřetržitě rychlostí 20 km za hodinu (to už je hodně svižná a fyzicky náročná jízda), potřeboval by na spálení 13.900 kJ přibližně 5,5 hodiny a musel by denně ujet asi 112 km. Jen pro srovnání a doplnění údajů: vrcholový sportovec v tréninkové zátěži vydá za den (za celých 24 hodin) od 12.500 do 14.500 kJ. V tomto energetickém výdeji je zahrnuta veškerá jeho denní aktivita, tedy nejenom jeho sportovní trénink. To by takový sportovec nesměl během dne nic sníst, jen pít vodu a přitom podávat požadovaný výkon. Myslíte, že je možné toto provádět po dobu celého měsíce? Navíc, představa, že někdo polkne nějakou pilulku a jeho tělo začne jen tak spalovat tuky, je holý nesmysl. Organismus spaluje významněji tuky jen při fyzické aktivitě. Takže pokud nebude člověk vykonávat nějakou adekvátní fyzickou námahu, nebude ani významněji spalovat zásobní tuky.
Většinou taková reklama slibuje velký úbytek na váze, ale prakticky se v těchto případech jedná především o odvodnění organismu. Na váze sice ztratíte, ale ne na tolik potřebném tuku.
Má tedy vůbec nějaký význam inzerované tablety nebo koktejly konzumovat?
Pokud vám někdo bude tvrdit, že stačí polknout tabletu nebo vypít koktejl, jíst jak doposud a že přitom budete hubnout, pak neví, o čem mluví, nebo vás záměrně uvádí v omyl. Pokud vám ale řekne, že vám upraví stravovací režim, doporučí vám určitou přiměřenou pohybovou aktivitu a řekne vám, že koktejl dodá tělu potřebné látky nutné pro zajištění efektivního spalování, pak mu můžete věnovat více času a určitě budete ve svém snažení úspěšnější.
Dobře sestavený koktejl a konzumovaný ve správném režimu (moc důležité !!!) s velkou pravděpodobností usnadní dosažení vašeho cíle a skutečně můžete výrazně snížit svoji váhu. Na rozdíl od tablet nebo kapslí mají koktejly odlišný způsob fungování, a proto je třeba na ně takto i pohlížet. Nejsou to totiž žádné často inzerované "prášky na hubnutí" obsahující "zázračně" působící látky, ale jde o náhradu jídla. Koktejl je vlastně jídlo se zakoncentrovanými živinami do malého objemu.
Bez současné spolupráce s dobrým nutričním specialistou nebo výživovým poradcem ale může všechno skončit fiaskem. Výsledkem pak může být zbytečné prohnání nemalé částky hrdlem bez očekávaného snížení váhy. Následná naštvanost, ztráta sebedůvěry a negativní zhodnocení vašeho snažení jsou pak už jen logickým vyústěním celého experimentu.
Jak tomu rozumět? Koktejl není na hubnutí?
Koktejl je náhrada jídla. Jeho úkolem je zajistit, aby při malém objemu přijaté potravy tělo dostalo všechny potřebné látky. Navíc mnohdy navozuje stav nasycení a prolongované glykémie, což usnadňuje regulaci v příjmu potravy. Zhubnout se dá totiž jen tehdy, když energie přijatá potravou bude nižší, než energie vydaná tělem při jeho aktivitě. Proto musí být upraven stravovací režim a pohybová aktivita tak, aby byla tato podmínka splněna. Při snížení příjmu potravy dochází bohužel k tomu, že přijímaná potrava nezajišťuje odpovídající příjem životně důležitých látek. Ty jsou nutné proto, aby spalování živin probíhalo tak, jak má. Pokud nějaká látka chybí nebo je v nedostatku, proces se zpomalí a to dříve nebo později vyvolá stav únavy, zvýšené podrážděnosti, bolesti hlavy apod. Tělo se snaží tento stav odstranit a žádá dodávku těchto živin. Navozuje tedy stav hladu, chuti na různá jídla. To proto, že zvýšeným příjmem potravy nebo určitého jídla doplní chybějící látku. To ale znamená vyšší příjem energie a tedy nástup známého jo-jo efektu. Proto se do jídelníčku obvykle zařazuje vhodný koktejl, který zajistí dodávku chybějících živin z běžné potravy a naplno zasytí na delší dobu.
I sebelepší výživový poradce nedokáže sestavit denní jídelníček tak, aby byla zajištěna dodávka všech potřebných živin v odpovídajícím množství, pokud má být současně snížen příjem potravy. Proto byly sestaveny různé směsi pro přípravu koktejlů (vhodné jako náhrada jídla), které mají tyto živiny zakoncentrovány. V malém objemu je pak dostatečné množství těchto důležitých látek. Koktejly tedy samy o sobě nevyvolávají hubnutí, jsou jen nutným článkem v celém systému pro zajištění efektivního procesu hubnutí.
Jak se dá snadno poznat kvalitní výrobek?
Jedním z takových snadných srovnávacích ukazatelů je doporučená dávka pro přípravu koktejlu. Aby bylo možné výrobky srovnat, je nutné vždy uvažovat stejný nápoj pro přípravu takového koktejlu. Následující údaje se proto vztahují ke 250 ml polotučného mléka, které se nejčastěji používá pro přípravu koktejlu. Pokud by měl takto připravený koktejl obsahovat všechny nutričně významné látky, vlákninu, beta glukany apod. v potřebném množství, musela by navážka prášku pro přípravu koktejlu činit minimálně 31 g (do menšího množství nelze všechny potřebné látky dostat). Pokud je například doporučováno nadávkovat do 250 ml mléka 20 g, znamená to, že nějaká látka (například vláknina) chybí nebo je u některých látek nižší množství. Pokud by bylo dokonce doporučováno rozmíchat prášek do vody, musela by navážka prášku činit více jak 43 g (mléko připravovaný koktejl o některé látky obohacuje, může jich být tedy v prášku méně).
Kvalitní koktejl nedodá jen potřebné živiny, ale dokáže ovlivnit pocit sytosti, navodit stav prolongované glykémie a ovlivnit aktivitu inzulínu. Zejména aktivita inzulínu ovlivňuje nejvíce vytváření a ukládání tuků v těle, stejně tak ale i jeho odbourávání. Inzulín je jednou z klíčových látek v těle ve vztahu k nadváze.
Jaké složení má posuzovaný výrobek ukáže také deklarované značení výrobku. Pokud se má jednat o výrobek zaručující úbytek hmotnosti, musí splnit poměrně přísná kritéria, co se týče obsahu účinných látek. Teprve při splnění těchto podmínek může být napsán na etiketě výrobku text - "Potravina pro zvláštní výživu určená ke snižování hmotnosti při dodržení nízkoenergetické stravy". Pokud tento text na etiketě napsaný není, s největší pravděpodobností nesplňuje výrobek stanovená kritéria a jeho účinnost bude zřejmě sporná.
K čemu tělo inzulin používá?
Inzulin je hormon, který má za úkol odstraňovat nadbytečnou glukózu z krve. Neznamená to ale, že inzulín způsobí vyloučení glukózy z těla ven. Takové mrhání důležitým energetickým zdrojem si tělo nemůže dovolit. Úkolem inzulínu je proto dopravit glukózu co nejrychleji dovnitř buněk, kde se spálí a přitom se získá energie. Získanou energii pak tělo použije pro vykonání nějaké činnosti, případně ji využije pro výrobu zásobního glykogenu nebo tuku. Inzulín ovlivňuje v těle mnoho procesů. Všechny ale směřují k jedinému cíli. Posílit organismus a vytvořit energetické zásoby pro horší časy.
Pokud v krvi koluje větší množství inzulinu, než je normální stav, tento nadbytečný inzulín brání fungování jiného enzymu, který má na starosti uvolňování tuků z tukové tkáně. Člověk, který konzumuje jídla s vyšším obsahem jednoduchých cukrů nutí slinivku uvolňovat do krve větší množství inzulinu a ten pak brání procesu snižování tukových zásob v těle. Naopak, má tendenci tuto tukovou tkáň zvětšovat. Největším nepřítelem ve snaze snížit tukové zásoby v těle je tedy nadbytečně vyloučený inzulín do krve. A k tomu dojde vždycky, když člověk naráz zkonzumuje větší množství cukru, než je zhruba jedna kostka (asi 3 až 4 g). Proto se ve světě tolik podporuje slazení stolními sladidly, neboť je to způsob, jak omezit příjem jednoduchých cukrů na úroveň, která nebude provokovat slinivku k nadměrnému vylučování inzulinu do krve.
Jak inzulin pracuje?
Hodně zjednodušeně se dá říct, že se přilepí na povrch buňky a tím otevře kanály v buněčné stěně pro rychlejší vstup glukózy (a aminokyselin) dovnitř. Teprve když glukóza vstoupí dovnitř buňky, může být přeměňována. Na to, aby se inzulín mohl k povrchu buňky připojit, musí být splněny určité podmínky. Jednou z rozhodujících je nutná přítomnost GTF faktoru.
Pokud je v krvi glukózy hodně, dokáže inzulín dokonce přinutit buňku k tomu, že začne vytvářet nové kanály. Za určitých okolností dokáže GTF faktor inzulin dostat do takových obrátek, že tento donutí buňku vytvořit v buněčné membráně během několika minut až 30x víc přenosových kanálů pro glukózu než za normálního stavu.
Jakou má inzulin souvislost s tuky?
Inzulin vytváří v těle podmínky pro ukládání energie ve formě zásobních látek. Podporuje tedy tvorbu zásobního glykogenu, ale také zásobního tuku. Podporuje i syntézu bílkovin. Jakou svoji funkci v daném okamžiku inzulin upřednostní, o tom rozhoduje nabídka živin. Pokud bude krev zásobena hlavně sacharidy, bude se vytvářet glykogen a po doplnění jeho zásob se začnou vytvářet zásobní tuky. Pokud bude krev zásobena i aminokyselinami a současně bude iniciována proteosyntéza, budou přítomné sacharidy využívány jako zdroj energie pro tvorbu bílkovin (včetně svalových) a teprve po spotřebování dostupných aminokyselin se ze zbytku sacharidů začne tvořit zásobní tuk. Pokud by však potrava obsahovala jenom bílkoviny (stav nedostatku sacharidů), glukagon nastartuje proces přeměny aminokyselin na glukózu a ta je potom pod vlivem inzulinu přeměňována na glykogen a zásobní tuky. Tato poslední varianta je však pro tělo nežádoucí, protože současně vzniká jako odpadní produkt čpavek, který je pro tělo vysoce zátěžový. Toto dělá tělo pouze ve stavu živinové nouze. Ten nastává v případech příjmu nevyvážené stravy (např. striktní proteinová dieta) nebo při nízkém příjmu potravy (stav hladovění). To potom tělo začne odbourávat vlastní svalovinu a uvolněné bílkoviny začne využívat právě výše uvedeným způsobem.
Inzulin tedy může podporovat nadváhu?
Ano, inzulin je důležitým hormonem, který podporuje nabírání váhy. Proto je tak závažným zdravotním problémem nadváha a obezita u diabetiků. Nadbytek inzulinu v krvi působí proti snižování tukových zásob v těle.
Inzulin podporuje i nárůst svaloviny?
Inzulin za určitých podmínek podporuje i proteosyntézu. Zejména v době po předchozí výrazně zvýšené déletrvající fyzické zátěži. Jakmile začne tělo využívat vlastní bílkoviny svalu pro pokrytí výdeje energie, vytvoří současně podmínky pro jejich obnovu (tzv. anabolický proces). V okamžiku, kdy zátěž skončí, je tento proces spuštěn a pak má tělo snahu z přístupných aminokyselin znovu obnovit spotřebovanou svalovou tkáň. Proto zejména kulturisté dodávají tělu v určitém čase po skončení cvičení rychle dostupné aminokyseliny a peptidy současně s nezbytným množstvím rychlých sacharidů. Využívají totiž určitého časového úseku se zvýšenou anabolickou aktivitou pro podpoření nárůstu svaloviny. Inzulin zrychluje dodávku aminokyselin do buněk a tím vytváří podmínky pro to, aby se rychleji mohla vytvářet nová svalová hmota. Tento časový úsek je poměrně krátký a správné načasování je nejdůležitější podmínkou pro efektivní nárůst svalové hmoty.
Co je to GTF faktor?
Jedná se o speciální komplex trojmocného chrómu, který podle dosavadních poznatků usnadňuje navázání molekuly inzulínu na zvláštní bílkovinnou strukturu zabudovanou v buněčné membráně (tato struktura se označuje jako receptor pro inzulín). Aby mohl GTF faktor odvést svoji práci, musí mít tento komplex speciální prostorové uspořádání. Jinak nefunguje.
Jakou roli má při redukci váhy pitný režim?
Dodržování pitného režimu je velice důležité. Zejména starší lidé mají tendenci pít méně, než by bylo potřeba. Normální spotřeba vody včetně jídla (polévky) by měla být u dospělého člověka asi 1,6 až 2,5 l denně za normálních podmínek. Příjem tekutin pod 1,6 l za den ohrožuje správnou funkci ledvin a je ze zdravotního hlediska značně rizikový. V letních měsících nebo při delším pobytu v prostorách s klimatizací by měla být spotřeba tekutin vyšší. Dostatek vody v těle je nutnou podmínkou pro správný průběh všech biochemických a fyziologických procesů. Jakékoliv omezení jejich průběhu dříve nebo později vyústí ve zdravotní problém.
Pokud v rámci dietního plánu používáte koktejl jako náhradu jídla, je dodržování pitného režimu téměř zásadní podmínkou. Například směs pro přípravu koktejlu VitalChrom Shake R obsahuje větší podíl specifické vlákniny, která při bobtnání na sebe váže poměrně hodně vody. Přestože se koktejl připravuje rozmícháním přípravku v mléce, i tak budete mít po určitém čase pocit žízně a bude vás to nutit k pití další vody. Tato vlastnost koktejlu VitalChrom Shake R je odborníky velice ceněna, protože podvědomě nutí k pití a tedy k dodržování pitného režimu.
Doporučené doplňky stravy
Vhodným výrobkem obsahujícím potřebné nutričně důležité živiny v odpovídajícím množství a především glukózotoleranční faktor pro ovlivnění aktivity inzulínu je VitalChrom Shake R. Jedná se o směs pro přípravu koktejlu, který se získá po rozmíchání doporučeného množství v polotučném mléce. Koktejl lze dochutit různým ovocem a dokonce z něj lze připravit i velice chutnou zmrzlinu. Koktejl je deklarovaný jako potravina pro zvláštní výživu určená ke snižování hmotnosti při dodržení nízkoenergetické stravy. Při testování a ověřování účinnosti výrobku byly dosaženy až překvapivě dobré výsledky. Při používání tohoto koktejlu se doporučuje dodržet stanovený stravovací režim, aby bylo dosaženo maximálního efektu (vyplývá to z mechanismu účinku GTF faktoru). Pro ty, kteří se mléku spíše vyhýbají lze doplnit, že VitalChrom Shake R lze rozmíchat i ve vodě nebo v sójovém mléce. Chuťově je to však trošku slabší, než když se rozmíchá v klasickém mléce.
Doporučeným sladidlem ke slazení nápojů případně pro přípravu vhodných nízkoenergetických jídel je DiaChrom. Obsahuje totiž stejný glukózotoleranční faktor, jako v případě výrobku VitalChrom Shake R, umocňuje tedy jeho účinek.
Související články
Odkazy
Při zpracovávání textů a grafické stránky článků byly využity podklady z odborné literatury a internetu. Převzaté obrázky byly graficky upraveny pro potřeby tohoto webu. Kreslené obrázky podléhají autorským právům. Seznam použité literatury naleznete zde.
Zajímavé stránky
Kerbet