makrobiotická dieta
Makrobiotická dieta
Charakteristika diety
Jedná se o dietu sestavenou počátkem 20. století v Japonsku filozofem Oshawou. Podstatou je zen-buddhistický pohled na výživu, který spočívá v preferování rostlinné stravy, což v podstatě splňuje kritérium moderní dietologie. Ovšem detailní rozpracování diety již sklouzává na filozofickou argumentaci. Potravinám je přisuzováno postavení protikladů (Jin a Jang), každá potravina je pomocí těchto dvou protikladů ohodnocena. Podstatou je tvrzení, že každé potravině lze přiřadit pomyslné kladné a záporné body a jejich poměr určuje výsledné vlastnosti potraviny. V pojetí makrobiotiků tak potraviny mají určitý poměr mezi Jin a Jang elementy a výsledné jídlo by mělo být sestaveno tak, aby bylo dosaženo určité rovnováhy mezi Jin a Jang, nejlépe v poměru 5 : 1. Čím vyšší podíl je Jin elementů, tím je potravina pro člověka výhodnější. Podle Oshawy je například u přírodní rýže poměr 5 : 1 ve prospěch Jin a proto je hnědá rýže tak výhodná. Podobné poměry pak byly přiřazeny pšenici, pohance, žitu, ovsu, kukuřici, prosu aj. Nejlepšího poměru se dosáhne po přídavku zeleniny. Z uvedeného vyplývá, že nejlepší stravou jsou celozrnné obilné produkty.
Podle pojetí makrobiotiky je dlouhodobá nerovnováha mezi Jin a Jang příčinou poruch zdraví. Když se rovnováha upraví, poruchy zmizí. Jinými slovy, veškeré zdravotní problémy lze napravit vhodnou stravou. Složení makrobiotické stravy mají tvořit z 50 - 60% obilniny, 20 - 30% zelenina, 5 - 10% luštěniny příp. mořské řasy a 5% ochucovadla s ostatními potravinami. Zrna mají zůstat celá a takto se mají i konzumovat. Makrobiotici neuznávají mouku. I když dieta vypadá jako bezmasá, připouští se omezená konzumace ryb a korýšů. Preferují se ale luštěniny a sója. Klíčovou složkou diety jsou mořské řasy, kterým se připisují hlavní účinky na harmonizaci metabolických procesů (jejich účinek na procesy trávení a vstřebávání živin je přitom ve skutečnosti nižší, než u klasické zeleniny).
Dieta není plnohodnotná
Výživa zastánců makrobiotiky není plnohodnotná, i když se tomuto zjištění makrobiotici brání. Luštěniny, sója a obilniny nejsou schopné pokrýt potřebu esenciálních aminokyselin, může se projevit i deficit některých vitamínů skupiny B a vitamínu D. Tvrzení, že řasy dodají do těla všechny potřebné minerály v dostatečném množství je v doporučených dávkách řas nepravdivé, což prokazují výsledky analýz a bilanční výpočty. Pouze v případech, kdy není tato dieta striktně dodržována a konzument aspoň v malém množství zařazuje maso, vaječnou nebo mléčnou bílkovinu, lze dietu akceptovat. Je absolutně nevhodná pro děti, v jejich případě byl prokázaný zpomalený růst a významně zvýšený výskyt rachitidy (zejména v zimních měsících). Není ani vhodná pro fyzicky aktivnější osoby, protože katabolické procesy probíhající ve svalové tkáni při zvýšené fyzické námaze vedou k postupnému snižování objemu svalové hmoty. Makrobiotická strava totiž není schopna dodat do těla potřebné množství všech aminokyselin nutných pro výstavbu svalových vláken. Tuto dietu je vhodné doplnit nejen o mléčné výrobky nebo maso (aspoň rybí), ale je potřeba zvýšit i příjem tuků (obsah tuku je v řasách a ostatních potravinách příliš nízký). Za zcela prokázané lze považovat odlišnou skladbu střevní mikroflóry u makrobiotiků a s tím spojený změněný průběh imunomodulačních procesů na střevní sliznici. Tento proces je dlouhodobý a v současné době nelze jednoznačně odhadnout, zda je to pro tělo přínosné nebo naopak. Obvykle jsou důsledky takových změn dlouhodobé, bohužel často nevratné. Výsledkem může být zlepšení funkcí střevní sliznice, nebo naopak zvýšená pravděpodobnost vzniku karcinomu střeva ve středním a pozdějším věku jako důsledek snížené imunitní výkonnosti.
Častým argumentem pro podpoření makrobiotické stravy bývá, že se údajně po přechodu na tuto stravu člověk cítí lépe. Je třeba si ale uvědomit, že na makrobiotickou stravu přechází většinou lidé v okamžiku nějakých obtíží, které jsou v převážné většině případů spojené s nadváhou. Tato strava vede obvykle ke snížení obsahu viscerálního tuku, což již samo o sobě vyústí v lepší funkci vnitřních orgánů a člověk se skutečně může cítit lépe. Po čase se zákonitě začne v těle projevovat nedostatek určitých látek, některé reakce z tohoto důvodu začnou přecházet na alternativní režimy a dříve nebo později se to někde projeví. Čím je člověk mladší, tím snadněji tělo tyto alternativní režimy zvládá. S přibývajícím věkem je to ale pro tělo stále více obtížnější, doba, po kterou to tělo zvládá se významně zkracuje a v určitém okamžiku dojde ke zlomu. Navzdory tvrzení makrobiotiků jedním z prvních procesů v těle, který je takto ovlivněn, je snížení imunitní odolnosti těla. Dlouhodobý makrobiotik nemá zvýšenou imunitu, jak se všeobecně tvrdí, ale právě naopak. V první fázi, při snižování nadlimitní zásoby viscerálního tuku, lze připustit zlepšení funkce krve a snad lze mluvit o zdánlivém posílení imunity (což se ale nedá běžnými testy prokázat, jedná se jen o subjektivní hodnocení makrobiotika). V pozdější fázi se ale začne plíživě projevovat karence některých živin a tyto jsou rozhodující mimo jiné i pro funkci imunitního systému. Pokud makrobiotik konzumuje kokosový nebo palmojádrový tuk, může nepříznivý vliv makrobiotické stravy na funkci imunitního systému vylepšit. Oba tyto tuky totiž obsahují vysoký podíl kyseliny laurové, která vykazuje efekt stimulace funkce imunitního systému.
Zdravotní zhodnocení
Makrobiotickou stravu lze akceptovat po určitou dobu, zejména pokud se bude jednat o pozvolné snížení zásoby viscerálního tuku (břišní tuk). Po dosažení optimální váhy je třeba dietu obohatit o zdroj esenciálních aminokyselin (živočišné bílkoviny) a zajistit příjem tuků tak, aby pokrývaly cca 25 % (max. 30 %) celkové energetické potřeby těla. Nasycené mastné kyseliny by měly pokrýt zhruba 10 %, nenasycené mastné kyseliny zbytek do 25 %. Problémem je, že takto upravená dieta přestává být makrobiotickou stravou. Makrobiotická strava je přínosná při ovlivnění hladiny cholesterolu v krvi. Dlouhodobě snížený přísun tuků v potravě způsobí, že játra postupně snižují produkci endogenního cholesterolu a výsledkem je i jeho celkově snížený obsah. Prokazuje se také snížení obsahu LDL a naopak zvýšení HDL lipoproteinů. Tento stav je žádoucí ve vztahu k ateroskleróze (HDL zpomaluje případný rozvoj aterosklerózy). Tento efekt se ovšem dosáhne u jakékoliv nízkotučné diety, není tedy jen výsadou makrobiotické stravy.
Související články
Alternativní a marginální diety
Odkazy
Při zpracovávání textů a grafické stránky článků byly využity podklady z odborné literatury a internetu. Převzaté obrázky byly graficky upraveny pro potřeby tohoto webu. Kreslené obrázky podléhají autorským právům. Seznam použité literatury naleznete zde.