Kouření, rakovina
Kouření způsobuje rakovinu
Výskyt rakoviny plic
Nárůst výskytu rakoviny plic byl zaznamenán těsně po 1. světové válce. Přesto se dlouhou dobu toto onemocnění nespojovalo se vdechovanými látkami ať ze smogu, z kouřových plynů z továren a aut nebo z kouře z cigaret. První vědecké pojednání na toto téma bylo zveřejněno až v roce 1939 doktorem F. Mullerem v Německu. V 50.tých letech se objevilo několik statistických studií dávajících do souvislosti výskyt rakoviny plic a kouření. V roce 1962 bylo zveřejněno průlomové prohlášení Královské lékařské společnosti, že kouření způsobuje rakovinu. V roce 1964 podobné stanovisko zaujala i komise v USA a prakticky tím byl nastartován proces dalekosáhlých změn v životním stylu a intenzívního lékařského výzkumu.
Výzkum se zaměřil na odhalení látky z tabáku, která by byla za vznik rakoviny odpovědná. Většinu výzkumu ve vší tichosti financoval samotný tabákový průmysl. Pozornost byla zaměřena na nikotin a dehet, který při nedokonalém hoření vzniká. Ukázalo se, že nikotin touto látkou není, je však rozhodující příčinou vzniku závislosti na kouření. V současné době se považuje za faktor vyvolávající karcinom plic dehet. Je to směs celé řady chemických sloučenin a zásadním problémem je jeho schopnost rozpouštět se v tucích.
Funkce plic
Většina lidí si ani neuvědomuje, že plíce jsou důležitým vylučovacím orgánem metabolických zplodin, zejména tukové povahy. Buňky plícních sklípků totiž produkují hlen, ve kterém se dobře látky tukové povahy rozpouští. Hlen je řasinkovým epitelem posouván průdušnicemi až do hrtanu, kde se pak dostává podvědomým polykáním do hltanu a je rozkládán průchodem trávicí soustavou. Tím se vlastně škodlivé látky dostávají do tráveniny a jsou určeny k vyloučení stolicí z těla ven.
Vliv kouření
Při kouření se do plic dostává dehet, který se dobře rozpouští v hlenu. Buňky plícního epitelu vyhodnocují přítomnost nežádoucích látek na svém povrchu a snaží se jich co nejdříve zbavit. Produkce hlenu se zvyšuje. Čím více člověk cigaret vykouří, tím více dehtových látek se v hlenu rozpouští a způsobuje jeho zahušťování. To proto, že produkce hlenu je omezená a nelze ji zvyšovat tolik, aby v sobě dokázal absorbovat všechny přijaté látky, aniž by nezměnil svoji hustotu. Zahuštění hlenu vede k jeho snížené pohyblivosti a tím se v něm rozpouští další dehtové látky. Navíc zahuštění hlenu zhoršuje přestup kyslíku ze vzduchu do krve. Známý ranní kuřácký kašel je důsledkem toho, že koncentrace škodlivin v hlenu je tak vysoká, že způsobují dráždění sliznice. Kašel je obrannou reakcí organismu, aby se hustý a znečistěný hlen rychleji dostal z plic ven.
Velkým problémem také je, že dehtové látky vyloučené hlenem z plic dále působí na buňky sliznice trávicí soustavy. Některé z nich se mohou dostat i do krve a pak negativně působit i na jiné tkáně, zejména ty, které obsahují tuk (např. prs). Proto je důsledkem kouření i rakovina jícnu, žaludku, střev, močového měchýře, prsu, mozku apod..
Dehtové látky mají schopnost postupně přecházet do buněčných stěn a dále do buněk. Dehet obsahuje chemické sloučeniny, které vytváří reaktivní radikály a jsou považovány za silné karcinogeny. To znamená, že jsou schopny vyvolat změny v biochemických procesech buňky. Nejvážnější dopad to má při ovlivnění autoregulačních mechanismů spojených s dělením. Tehdy může dojít k náhodným mutacím, jejichž důsledkem je vznik buněk, které ztratí schopnost zastavit v určité vývojové fázi své dělení. Pak již jen záleží na tom, nakolik je účinný imunitní systém, aby takové buňky dokázal zlikvidovat ještě před tím, než se mu vymknou z kontroly.
U mladých lidí jsou buňky epitelu ještě poměrně vitální a i imunitní systém má vysokou účinnost. Buňky si tedy zpočátku celkem úspěšně poradí s přítomností těchto nežádoucích chemických sloučenin. S přibývající dobou však jejich výkonnost klesá a obranné funkce se silně oslabují. Při dosažení určité hranice pak svůj boj prohrávají, nejsou již tak precizní v eliminaci nežádoucích reakcí uvnitř buněk a „povolují“ i průběh některých reakcí, které by ve zdravé buňce byly nemyslitelné. Výrazně narůstá riziko vzniku náhodných mutací.
Jako zcela mylný je třeba vyvrátit názor mnoha kuřáků, že když včas přestanou, tělo se zase vrátí do normálního stavu. Není a nemůže to ani být pravdou. Přestože dochází k „vyčistění“ plic od dehtu (postupně se vyloučí), není však již možné v pozdějším věku zvýšit obranné funkce buňky. Jako zlomový je považován věk mezi 30 až 35 roky, ve věku nad 40 let výrazně a prudce stoupá výskyt rakoviny plic. Lidé, kteří přestanou kouřit v pozdějším věku už musí doufat, že se oslabené buňky nedostanou do kontaktu s jiným faktorem, jehož působení již nebudou schopny zvládnout. Samozřejmě platí, že čím dříve člověk s kouřením skončí, tím méně budou obranné funkce buněk zeslabeny.
Kouření je příčinou smrti u srdečně cévních onemocnění ve 25% případů a v 75% u plícních chorob. V České republice umírá na následky kouření přibližně 22 000 lidí ročně.
Omezení negativních vlivů kouření
Jedinou účinnou léčbou je nekouřit. Působení cigaretového kouře je tak komplexní a složité, že je asi nemožné nalézt lék, který by jeho škodlivé účinky mohl eliminovat. Pokud však vyjdeme ze základní podstaty jeho negativního působení, tj. vzniku reaktivních radikálů, lze s určitou nadsázkou předpokládat, že posílení reakcí likvidujících vznikající radikály může mít pozitivní přínos. Pak by mohl mít své opodstatnění výrobek Multi plus. Určitý efekt by mohl mít i vitamín C, jeho role však spíše spočívá v udržování vitamínu E v aktivní formě.
Související články
Odkazy
Při zpracovávání textů a grafické stránky článků byly využity podklady z odborné literatury a internetu. Převzaté obrázky byly graficky upraveny pro potřeby tohoto webu. Kreslené obrázky podléhají autorským právům. Seznam použité literatury naleznete zde.