Artróza, klouby, chrupavka, artritida
Revmatoidní artritida
Charakteristika
Historie revmatoidní artritidy (jiný název je chronická polyartritida) je trochu obestřena tajemstvím. Při studiu kosterních pozůstatků nebyly totiž nalezeny přesvědčivé důkazy o tom, že by se v Evropě vyskytovala dříve, než v 17. století. Byla však odhalena na kosterních pozůstatcích z Ameriky starších více než 3000 let. Byl tedy vysloven předpoklad, že by toto onemocnění mohlo být přivlečeno do Evropy podobně jako syfilis mořeplavci po objevení Ameriky. To by však znamenalo připustit domněnku, že by toto onemocnění mohlo být vyvoláno infekcí. Zatím však ani pro toto tvrzení není přesvědčivý důkaz. Je však nutno zdůraznit, že není dostatek kosterních pozůstatků pocházejících z Evropy pro solidní paleopatologický výzkum.
Poprvé byla revmatoidní atritida popsána přesvědčivě v roce 1800, zatímco osteoartróza byla známa již u starých Féničanů a Řeků. Termín revmatoidní artritida byl poprvé použit v roce 1859.
Projevy onemocnění
Revmatoidní artritida je časté, závažné, zánětlivé kloubní onemocnění, které postihuje všechny věkové skupiny s maximálnímh výskytem u relativně mladé populace a u žen v období předcházející menopauze. Onemocnění může být vyvoláno mnoha příčinami včetně genetických dispozic, je pro něj charakteristický chronický zánět, který je vyvolán a udržován autoimunitními mechanismy. Průběh onemocnění je velmi rozmanitý. Náhlý nástup může být vzápětí nahrazen zmizením příznaků a projevů choroby. Celkově se však průběh onemocnění postupně vyvíjí (zhoršuje se) a vede často k invaliditě. Uvádí se, že toto onemocnění zkracuje průměrně život přibližně o 10 let.
Při onemocnění revmatoidní artritidou dochází k situaci, kdy imunitní systém zaútočí na vlastní tkáně místo na zárodky nemoci. Následkem jsou otoky, zarudnutí a bolesti kloubů, může se objevit i nechutenství, únava, noční pocení a úbytek váhy. Protože se jedná o onemocnění celého těla, mohou se objevit příznaky poruch i na jiných částech těla. Záněty se objevují postupně a po určité době (měsíce až roky) dochází ke vzniku deformit kloubů. Principielně může být poškozen každý kloub, nejčastěji jsou to ramena, ruce a nohy (obzvláště kolena).
Onemocnění může vzniknout v každém věku, u mužů se s přibývajícím věkem pravděpodobnost onemocnění stále zvyšuje, u žen je nejčastější po 40 roce života, do 75 let procento onemocnění nevzrůstá a od 75. roku naopak výskyt klesá. Revmatoidní artritida začíná 2x častěji v zimních měsících než v létě a také se projevy náhlého zhoršení jejích příznaků v zimních měsících vyskytují častěji. Začátek onemocnění je nejčastěji plíživý (v 50 až 70% případů), méně často akutní.
Příznaky onemocnění
Počáteční příznaky se projevují kloubní bolestivostí, bývá různé intenzity, horší po ránu. Někdy bolest vyzařuje z kloubů do okolních tkání a svalů. Zpravidla se projevuje v klidu. Druhým důležitým příznakem je ranní ztuhlost, která je zapříčiněna nahromaděním tekutiny v zanícené tkáni během spánku. Ztuhlost trvá obvykle déle než hodinu, čímž se liší od ztuhlosti při osteoartróze, která bývá obvykle krátkodobá. Základním klinickým projevem kloubního zánětu je kloubní otok s bolestivostí při pohmatu. Kůže nad zaníceným kloubem bývá teplejší.
Léčba onemocnění
Revmatoidní artritida je nevyléčitelná. Jednou poškozené klouby se již nejsou schopny zregenerovat. Léky mohou potlačit průběh onemocnění a intenzitu potíží. Mezi účinná antirevmatika patří soli zlata a léčiva s imunosupresivním účinkem. Tyto léky působí mnohdy jako cytostatika, používají se však v nižších dávkách, než v onkologii. Pro utišení bolesti se používají léky ze skupiny nesteroidních protizánětlivých přípravků, např. ibuprofen. Potlačují tvorbu prostaglandinů, což jsou látky podílející se na vzniku zánětlivých procesů a otoků. Při velmi silných bolestech se předepisují krátkodobě i kortikosteroidy. Oslabují však imunitní systém a proto musí být jejich aplikace uvážená.
Přestože bývá toto onemocnění doprovázeno bolestivostí a postižený má tendence omezovat pohybovou aktivitu, je tento přístup pravým opakem toho, co by měl dělat. Vyhýbání se pohybu totiž zhoršuje průběh onemocnění. Pouzdro postiženého kloubu se může stáhnout a kloub znehybní. Dalším doprovodným jevem je zkracování šlach a svalů, což vede ke zvýšené zátěži zdravých kloubů. Pohyb v kloubu zlepšuje výživu chrupavky, protože umožňuje rovnoměrné rozptýlení mezikloubní tekutiny. Měl by to být však pohyb bez zbytečné zátěže.
Související články
Odkazy
Při zpracovávání textů a grafické stránky článků byly využity podklady z odborné literatury a internetu. Převzaté obrázky byly graficky upraveny pro potřeby tohoto webu. Kreslené obrázky podléhají autorským právům. Seznam použité literatury naleznete zde.