Dna, pakostnice, podagra
Dna, pakostnice
Popis onemocnění
V minulosti se za příčinu dny (lidově označovaná jako pakostnice nebo podagra) považovalo přejídání masem a vyšší konzumace alkoholu. V současné době se skladbě přijímané potravy přikládá jen malý význam (výjimkou jsou případy nadměrné konzumace masa). Hlavní příčinou je zvýšená produkce kyseliny močové nebo její snížené vylučování ledvinami a střevem. Kyselina močová vzniká při metabolismu purinů, což jsou stavební kameny nukleových kyselin. Podstatou onemocnění je patologické působení vytvářejících se krystalů natriumurátu v kloubním nebo mimokloubním prostředí (vyvolání zánětlivé reakce). Dna postihuje přibližně 0,5% populace, především muže středního a vyššího věku.
Zvýšená produkce kyseliny močové může být důsledkem zvýšeného odbourávání purinů (v důsledku onemocnění vyvolávajícího rozpad velkého počtu buněk, např. onemocnění kostní dřeně, při chemoterapii, při vzniku myelomu, při hemolýze apod.), nebo také v důsledku sníženého vylučování purinů ledvinami. Dna je následkem hyperurikémie (zvýšená koncentrace kyseliny močové v séru). Objektivně je však nutné konstatovat, že člověk s vyšší koncentrací kyseliny močové v krvi nemusí nutně onemocnět dnou.
Jak se onemocnění projevuje
Poprvé bývá záchvat dny náhlý a obvykle i hodně bolestivý. Záchvat může být důsledkem větší zátěže organismu buď v souvislosti s přejedením, větším množství požitého alkoholu, podáním diuretik, nebo hladověním. Alkohol zhoršuje vylučovací schopnosti ledvin pro kyselinu močovou a tím se zvyšuje její koncentrace v krvi. Jídlo bohaté na puriny (zvěřina, husy, kachny, krocani, vnitřnosti, maso mladých zvířat, uzené ryby, sardinky, masové výtažky) zase způsobují vyšší produkci kyseliny močové. Diuretika podporují močení a v důsledku toho ledviny nestačí odfiltrovat z krve potřebné množství kyseliny močové. Při hladovění rozkládá tělo vlastní buňky (především svalové) a potřebnou energii získává z buněčných bílkovin. Velký podíl buňky však tvoří buněčné jádro, které je zdrojem purinů. Puriny jsou za hladovění nepotřebným materiálem, protože z nich tělo nedokáže potřebnou energii získat. Jsou proto vylučovány částečně v nezměněné podobě, z větší části jako kyselina močová.
Většinou se krystaly urátů ukládají v kloubech, v kůži nebo v ledvinách. V kloubech se usazují v chrupavce a způsobují zhrubnutí povrchu kloubního zakončení kostí. Dochází ke snížení jeho pohyblivosti a k otokům. Na kůži se v důsledku ukládání urátových krystalů objevují hrboly různé velikosti (tofy), obvykle na okraji ucha, ale také na rukách, anebo v okolí loktů. Obvykle nijak neomezují, ale „škodí“ na kráse. V ledvinách mohou krystaly urátů způsobit ucpávání jemných filtračních kanálků a způsobit ledvinné selhání. Jinou variantou je tvorba ledvinných kamenů.
Nejčastěji se onemocnění projevuje opakovanými záchvaty v důsledku zánětu v jednom kloubu, především v noci. Tento stav obvykle trvá několik dnů a pak zcela spontánně i bez léčby ustupuje. Nejvíce bývají postiženy klouby dolních končetin. Pokud není onemocnění léčeno, přechází obvykle do chronického stádia. Kolem ložiska krystalů urátů se vytváří zvláštní kalus (dnavé tofy nebo také granulomy), které následně silně poškozují chrupavčitou i kostní tkáň.
Diagnóza onemocnění
Diagnóza je směrována na průkaz krystalů kyseliny močové v kloubní tekutině nebo v chrupavce, odběr je nutné provést při záchvatu (zánětu kloubu). Pro průkaz stačí minimální množství vzorku, např. obsah jehly. Odebraný vzorek se rozetře na sklíčko a hodnotí se přítomnost krystalů natriumoxalátu v polarizačním mikroskopu. Průkaz krystalů znamená podle současných kritérií diagnózu dnavé artritidy. Nevylučuje to ale současně možná další onemocnění, jako je pseudodna, septická artritida, zlomenina apod. Proto se provádí doplňková vyšetření s cílem tato ostatní onemocnění vyloučit. Při odběru vzorku během prvních 48 hodin od počátku záchvatu jsou krystaly lokalizovány především intracelulárně v leukocytech. S přibývajícími dny se podíl intracelulárních krystalů snižuje. Extracelulárně jsou krystaly zachytitelné především v období mezi záchvaty.
V počátečním stádiu nemoci lze odhalit kostní abnormality při rentgenovém vyšetření obtížně (toto vyšetření nemusí být průkazné a záleží na lokalizaci, proto se využívá pro případné potvrzení diagnózy). Při pokročilé nebo chronické tofózní dně je rentgenový obraz již vysoce průkazný, tofy se objevují nejčastěji na hřbetu nohy nebo na kotníku. Kostní eroze jsou ostře ohraničené a mají tvar důlků.
Možné způsoby léčby
Akutní zánět se léčí nesteroidními protizánětlivými léky. Čím dříve se s léčbou započne, tím bývají výsledky lepší. Lze také aplikovat léky, které omezují tvorbu kyseliny močové nebo zvyšují její vylučování ledvinami. Upravuje se dieta (omezuje se příjem masa, upřednostňují se mléčné, vaječné a rostlinné bílkoviny) a důležitou roli hraje dodržování pitného režimu.
Léčba dny by měla probíhat nepřetržitě až do konce života. Přerušení léčby může způsobit zvýšení koncentrace kyseliny močové a vyvolat dnavý záchvat. Při trvalé léčbě většinou příznaky dny téměř zcela zmizí, a pokud se záchvat objeví, nebývá nijak těžký a snadno se překoná.
Související články
Odkazy
Při zpracovávání textů a grafické stránky článků byly využity podklady z odborné literatury a internetu. Převzaté obrázky byly graficky upraveny pro potřeby tohoto webu. Kreslené obrázky podléhají autorským právům. Seznam použité literatury naleznete zde.