Měď
Měď
Charakteristika
Tělo dospělého člověka obsahuje asi 100 až 150 mg mědi. Množství přijaté potravou je využíváno s rozdílnou intenzitou, závisí na formě, v jaké je kationt mědi do těla přiváděn. Zatímco měď obsažená v přirozených zdrojích potravy je vázaná především do organických komplexů (zejména vazba na aminokyseliny, peptidy a organické kyseliny), v doplňcích potravy ve formě tablet je měď obsažená převážně jako oxid nebo síran. Z přirozených zdrojů je využívána přibližně s desetinásobnou efektivností ve srovnání s anorganickými oxidy nebo sírany. Nejvyšší efektivnost při vstřebávání se dosahuje u laktátu mědi.
Přibližně polovina přijatého množství je ukládána v játrech. Játra syntetizují bílkoviny ceruloplasmin a albumin, což jsou složité molekuly schopné na sebe atomy mědi vázat a v tomto komplexu pak transportovat krví na místa určení. Nejvyšší obsah mědi je ve svalech a v kostech avšak nejvyšší koncentrace vztaženo na jednotku hmotnosti tkáně je v játrech, mozku a v ledvinách.
Přirozené zdroje
| Průměrný obsah mědi v potravinách (mg/kg) |
|---|
| hovězí maso | 1,5 |
| vepřové maso | 1,5 |
| hovězí játra | 36 |
| vejce | 0,3 |
| sýr ementál | 1,3 |
| mouka pšeničná hrubá | 2 |
| mouka žitná | 6 |
| rýže loupaná | 0,6 |
| kukuřice, zrno | 2 |
| ovesné vločky | 7 |
| brambory | 11 |
| fazole | 10 |
| hrách | 9 |
| zelí bílé | 1 |
| kapusta | 0,7 |
| mrkev | 0,8 |
| rajčata | 0,9 |
| špenát | 5 |
| hřiby | 10 |
| jablka | 0,9 |
| broskve | 0,5 |
| pomeranče | 2 |
| jahody | 1,7 |
| maliny | 1,4 |
| borůvky | 1,2 |
| hrozny | 0,7 |
| ořechy | 0,8 |
| mléko plnotučné | 0,3 |
Denní potřeba
Denní potřeba se uvádí u dětí 0,3 až 0,6 mg; pro děti nad 8 let 0,8 mg. Pro ženy asi 1,5 mg a pro muže a těhotné ženy až 2 mg. U kojících žen činí denní potřeba 1,8 až 2,2 mg.
Doporučená denní dávka mědi je v ČR stanovena vyhláškou na 1 mg a nejvyšší přípustné množství v denní dávce je stanoveno na 3 mg.
Projevy předávkování
Dlouhodobě trvající nadbytek způsobuje nadměrné ukládání v játrech a vyvine se cirhóza. Nahromadění mědi v ledvinách poškozuje tubuly a vede mimo jiné ke zvýšenému vylučování aminokyselin a peptidů, některé odborné práce se zmiňují i o zvýšeném vylučování glukózy.
U lidí trpících Wilsonovou chorobou, způsobenou výrazně zvýšenou schopností vstřebávání mědi ve střevě, dochází ke zvýšení obsahu nevázané mědi v tkáních. To proto, že při této chorobě je buď snížena produkce ceruloplasminu a nebo je snížena produkce bílkoviny, která měď váže. Tato nevázaná měď může tvořit abnormální vazby s bílkovinami, například mozku a jater. Výskyt tohoto onemocnění je poměrně vzácný.
Jednorázový vysoký příjem, přibližně gram, je toxický a způsobuje otravy s klasickými příznaky. Objevují se pocity nevolnosti, nutkání ke zvracení, pocení, třes a silné pocity úzkosti.
Projevy nedostatku
Projevy nedostatku nebyly popsány a vychází se z poznatku, že příjem potravou je dostačující. Ví se však, že pro účinné zabudování železa do červených krvinek je nutná i přítomnost mědi a v poslední době se doporučuje při podávání doplňků výživy, obohacených železem podávat i stopy mědi. U pokusných zvířat bylo prokázáno šedivění srsti při dlouhodobém nedostatku, kdy se již naplno projevily i příznaky anémie. Po podání mědi příznaky ustoupily.
Biochemická aktivita
Spočívá v přítomnosti mědi v celé řadě enzymů, přičemž pro aktivitu některých z nich je přímo nezbytná. U některých pouze její nepřítomnost výrazně aktivitu daného enzymu snižuje. V červených krvinkách byla nalezena bílkovina, která měď váže a analýzy prokázaly, že je na ni navázán prakticky celý obsah mědi, stanovený v celé krvince. Již koncem 50-tých let byla vyizolována bílkovina z mozku, obsahující měď. Funkce této bílkoviny nebyla doposud uspokojivě vysvětlena, stejně jako celá řada dalších poznatků, týkajících se právě mozkové tkáně. Vedle její již zmíněné role při tvorbě červených krvinek se předpokládá i její zapojení do mechanismů tvorby kostí a při udržování myelinu v nervovém systému.
Využitelnost mědi
Pro výrobu doplňků výživy se nejčastěji používá oxid měďnatý nebo síran. Využitelnost oxidové formy je však velice nízká a nedosahuje ani 5%. V poslední době se objevily i přípravky, kde je měď vázaná na proteináty nebo jednotlivé aminokyseliny. Z pohledu účinnosti vstřebávání je nejvhodnější formou opět vazba na laktát.
Vylučování močí je za normálních okolností nízké, neboť se váže na bílkoviny, které se nefiltrují ledvinami do primární moči. Proto se tedy prakticky veškerá nepotřebná měď transportuje zpět do střeva a je vylučována stolicí.
Související články
Odkazy
Při zpracovávání textů a grafické stránky článků byly využity podklady z odborné literatury a internetu. Převzaté obrázky byly graficky upraveny pro potřeby tohoto webu. Kreslené obrázky podléhají autorským právům. Seznam použité literatury naleznete zde.