minerální látky
Minerální látky
Význam minerálních látek
Tělo vyžaduje 7 základních prvků: vápník, hořčík, fosfor, draslík, sodík, síru a chlór. Těchto 7 makro prvků tvoří více než 99 % veškerého anorganického materiálu v těle (popel). Existují však prvky, které je nutno do těla přivádět ve stopovém množství a jsou proto někdy označovány jako stopové prvky, mikroprvky nebo mikroelementy. Mezi ně patří především železo, zinek, mangan, jód, měď, fluor, molybden, selen a chróm. V poslední době k nim někteří autoři přiřazují ještě lithium, bór, křemík a nikl.
Přirozené zdroje
Minerální prvky jsou obsaženy ve všech potravinových zdrojích, ale v silně proměnlivém množství. Hlavním zdrojem je obecně zelenina a ovoce. Některé minerály se však vyskytují ve zvýšené míře v živočišných tkáních.
Využitelnost minerálních látek z rostlinných a živočišných zdrojů
Minerální látky jsou při přípravě jídel stabilní, maximálně dochází ke vzniku jiné sloučeniny, ve které je nakonec prvek vázán. Pokud pomineme vyluhování do vody, která není nakonec součástí pokrmu, nemohou se prvky nikam ztratit ani rozložit. Bohužel právě velké množství minerálních látek se při vaření do vody vyluhuje a po jejím slití může dojít u některých prvků k poklesu až o 50% proti původnímu stavu. Sloučeniny prvků, obsažené běžně především v rostlinných potravinách jsou však poměrně těžko organismem člověka využitelné a velký podíl je vylučován z těla ven.
Například u vápníku se využije asi 20% podíl, u železa dokonce necelých 10% a u chrómu spolu s většinou výše uvedených stopových prvků se jedná o využitelnost kolem 4 až 8%.
Záleží také na zdroji. Železo obsažené v rostlinné tkáni má již uvedenou využitelnou do 10%, avšak z masa se uvádí využitelnost až 15%.
Využitelnost minerálních látek v doplňcích stravy
V doplňcích výživy ve formě tablet, které obsahují minerální látky v anorganické formě, je využitelnost ještě výrazně nižší. Jednak proto, že obsahují většinou oxidy prvků a druhým důvodem je nepřítomnost dalších látek, potřebných pro účinnější vstřebávání. Tyto látky většinou v přirozených zdrojích prvky doprovázejí. Na rozdíl od vitamínů, které mají vždy stejnou strukturu své molekuly, jsou minerální prvky vázány v různých sloučeninách.
Tyto sloučeniny mají navzájem velmi rozdílné vlastnosti. Mnoho lidí se domnívá, že pokud polykají například tablety se zinkem, je v těchto tabletách přítomný jako čistý prvek. Toto je základní omyl, neboť prvek je vázán vždy do nějaké sloučeniny.
Zinek může být tedy v tabletě přítomen jako oxid zinečnatý (ZnO, zinc oxide), nebo jako uhličitan zinečnatý (ZnCO3, zinc carbonate), nebo také jako chlorid zinečnatý (ZnCl2, zinc chloride). Může být přítomný také jako síran zinečnatý (ZnSO4, zinc sulfate), jako glukonát, jako propionát, jako laktát, může být vázán v komplexu s aminokyselinami, různými chelatačními činidly a ve spoustě dalších sloučeninách.
Rozdílnost sloučenin
Každá sloučenina má své fyzikální a chemické vlastnosti a tyto rozhodují o tom, nakolik je daná sloučenina pro organismus využitelná nebo dokonce toxická. Klasickým příkladem může být sloučenina barya. Zatímco síran barnatý je pro tělo neškodný a dokonce se v lékařství používá pro přípravu sádrové kaše při rentgenování žaludku, je chlorid barnatý pro tělo vysoce toxickou sloučeninou. V obou sloučeninách se vyskytuje totéž baryum, ale o tom, jak se v těle nakonec projeví, rozhoduje ta druhá část sloučeniny.
Přeměna nerozpustných minerálních látek na využitelné pro živé organismy
V přírodě se minerální látky zajímavé ze zdravotního hlediska vyskytují ve formě různých hornin. Většina hornin je ve vodě velmi špatně rozpustná. Těžko si lze asi představit, že jsou cévními svazky rostlin a živočichů transportovány nějaké kamínky nebo jemný písek. Příroda to tedy vymyslela velice důmyslně. Činností půdních mikroorganismů a působením kořenových výměšků rostlin jsou tyto horniny přeměňovány na sloučeniny ve vodě rozpustné, které se již mohou do živých tkání vstřebávat. Od tohoto okamžiku se daný minerální prvek vyskytuje v živých buňkách vždy v takových sloučeninách, které jsou rozpustné v tělních tekutinách. Každý organismus si jej přitom přeměňuje na sloučeniny, které jemu samotnému nejvíce vyhovují. Ledvinové a žlučníkové kameny jsou příkladem toho, kdy vlivem metabolické poruchy nebo špatné skladby potravy dojde opět ke vzniku sloučeniny špatně rozpustné ve vodě.
Formy sloučenin v živých tkáních
Zatímco v rostlinných tkáních se minerální prvky vyskytují především ve formě sloučenin vznikajících reakcemi s ovocnými kyselinami, jako je například jablečná nebo citrónová kyselina, v živočišných tkáních se vyskytují hlavně ve formě fumarátů, glukonátů, v různých komplexech s aminokyselinami, peptidy a bílkovinami. Z biologického hlediska pak v biochemicky nejaktivnější formě laktátů. Laktátová forma je vůbec považována za nejfyziologičtější a metabolicky nejvhodnější transportní formu bez jakýchkoliv vedlejších účinků na organismus. Vyplývá to i ze zvláštního postavení laktátu v těle, neboť tuto sloučeninu si tělo samo vyrábí v poměrně velkém množství a využívá ji především jako zdroj energie pro vnitřní tkáně, jako je mozek a srdce.
Rozdíly mezi jednotlivými sloučeninami
Laktátová forma vykazuje průměrně 6 až 20x vyšší transportní účinnost, než formy anorganicky vázaného prvku. Jinými slovy, obsahuje-li tableta například 5 mg prvku ve formě laktátu, je těchto 5 mg téměř v plném rozsahu využito.
Má-li být stejných 5 mg prvku využito z formy oxidové, musela by tableta obsahovat přibližně 40 mg (v některých případech až 100 mg) takového prvku jako oxid. Samozřejmě záleží na celkové skladbě potravy, neboť mohou být přítomny látky, které vstřebatelnost mohou zvyšovat nebo naopak ještě více potlačovat.
Denní dávka minerálních látek v jedné tabletě?
Příjem jednorázové vysoké dávky velmi rychle spustí obranné vylučovací mechanismy, které v krátké době opět sníží koncentraci v tělních tekutinách na fyziologickou hodnotu. Intenzita vylučování a přeměny je tím vyšší, čím výraznější je změna oproti fyziologickému stavu.
Je-li stejná dávka rozložena rovnoměrně do více intervalů, není počáteční rychlost vylučování tak vysoká a podstatně delší dobu se udrží obsah v oblasti blízké horní hranici fyziologické rovnováhy. Většina životně důležitých prvků se neobjeví po svém vstřebání ihned v místech, kde je tělo nejvíce potřebuje, ale je systémem různých přenašečů postupně na tato místa transportována. Klasickým příkladem je vstřebávání železa, které je přenášeno nejméně 3 různými přenašeči, než se zabuduje v kostní dřeni do červených krvinek. Rychlost předávání si železa mezi přenašeči je rozdílná a dávno před tím, než se nasytí poslední z nich, tělo vyloučí jakékoliv nadbytečné množství porušující fyziologickou koncentraci v plasmě.
Vylučování minerálních látek
Vstřebané minerální látky se vylučují především močí a je tedy důležité, v jaké formě jsou do těla přiváděny. Tělo velice rychle reaguje na jakýkoliv zvýšený příjem a zajistí intenzivní vylučování nadlimitního množství. Toto vylučování je vždy spojeno s výdejem energie a současným vylučováním vody. Vždy to znamená zintenzivnění činnosti ledvin. S přibývajícím věkem celková metabolická aktivita organismu klesá a pokud je do těla přivedeno zbytečně vysoké množství nějakého prvku a navíc v nevhodné formě, dochází k zatěžování ledvin nad únosnou mez. Pokud je nutné do těla přivádět zvýšené množství některého z prvků, je nutné zajistit příjem v menších množstvích a častěji v průběhu dne. Vysoké jednorázové dávky některých prvků podporují vznik ledvinových a žlučníkových kamenů.
Lidé náchylní k onemocnění ledvin by měli být obezřetní při konzumaci potravin a různých potravinových doplňků, které obsahují současně vápník a zvýšený obsah vitaminu C. Některé anorganické sloučeniny, především sírany a oxidy, dráždí žaludeční sliznici a mají nepříznivý vliv na sliznici dvanácterníku a střeva. Poměrně známým stavem jsou pocity nevolnosti žaludku po polknutí železnatých tablet obsahujících železo ve formě síranu.
Související články
Odkazy
Při zpracovávání textů a grafické stránky článků byly využity podklady z odborné literatury a internetu. Převzaté obrázky byly graficky upraveny pro potřeby tohoto webu. Kreslené obrázky podléhají autorským právům. Seznam použité literatury naleznete zde.