Fluór, molybden, nikl, lithium, germanium, křemík
Ostatní stopové prvky
Fluór
Tento prvek je obsažený v zubech a kostech. Naváže-li se na anorganickou složku zubů, vzniká sloučenina s výrazně zvýšenou tvrdostí. Proto se do zubních past přidává fluorid sodný, z něhož tělo fluór využívá.
Je však nutné zdůraznit, že vyšší dávka fluóru je pro tělo toxická. V jeho přítomnosti přestává pracovat enzym, odpovědný za ukládání vápníku a fosforu do kostí a zubů. Negativně ovlivňuje i některé další enzymy, uplatňující se v reakcích které probíhají v mozku.
Nejjednodušším způsobem, jak zajistit v populaci lidí dostatečný přívod fluóru, je fluorizace pitné vody. Objektivně je však nutné přiznat, že fluorizace pitné vody a zubních past má i své odpůrce. To z toho důvodu, že zvýší-li se obsah fluóru v pitné vodě na dvojnásobek proti obsahu stanovenému normou, stává se již toxickým. Tito odpůrci pak právě poukazují na fakt, že zajistit správné dávkování fluoridu do pitné vody je velice problematické, neboť jeho dávkování je velice malé, řádově 1:1.000.000. Navíc, v případě zubních past je účinek fluoridu podle těchto autorů zcela eliminován zvýšenou konzumací cukru.
Nadbytečný příjem fluóru způsobuje měknutí kostí, křeče v nohou a zvýšenou nervozitu. Podstata tkví ve zhoršené využitelnosti vápníku.
Na druhé straně jsou zcela prokazatelné výsledky zpevnění zubní skloviny při optimálním příjmu fluóru.
Doporučená dávka se pohybuje kolem 2 mg u dětí a u dospělých 3 až 4 mg za den. Dávky nad 20 mg jsou toxické. Špatné vypláchnutí úst po vyčištění zubů může být zdrojem nadbytečného příjmu fluóru.
Molybden
Tento prvek je v současné době předmětem intenzivního výzkumu ve spojitosti s tvorbou červených krvinek. Ovlivňuje totiž procesy uvolňování železa z jater. Molybden však ovlivňuje celou řadu dalších enzymů, které se například podílí na oxidaci tuků, nebo na tvorbě kyseliny močové. Podporuje i zabudovávání fluoridu do skloviny zubů.
Doporučená denní dávka molybdenu je v ČR stanovena vyhláškou na 50 μg a nejvyšší přípustné množství v denní dávce je stanoveno na 100 μg.
Dobrými přirozenými zdroji jsou obilné otruby a melasa.
Nikl
Biologická účinnost niklu je zkoumána v souvislosti se sníženou sexuální aktivitou. Při sledování vlivu zinku na možné podpoření funkcí pohlavních žláz bylo vypozorováno, že účinek byl lepší, pokud byl přídavek zinečnaté soli znečištěn stopami niklu. Přídavek vitamínu E tento efekt ještě více zesílil. Doposud však není objasněn mechanismus jeho působení.
Doporučená denní dávka niklu není vyhláškou stanovena. Předpokládá se, že denní potřeba u dospělých je asi 35 μg niklu.
Lithium
V dřívější době bylo používáno v psychiatrických léčebnách při potlačování agresivního chování. Protože biochemické procesy probíhající v těle ve stresových situacích jsou v mnoha směrech shodné se stavy agresivního chování, sleduje se nyní vliv zvýšeného přísunu lithia na zmírnění důsledků stresových situací.
Doporučené denní dávky nejsou stanoveny, přesto se uvádí orientační údaje 3 až 5 mg denně.
Germanium
O mechanismu působení tohoto prvku se ví velice málo. Jsou však popsány některé jeho účinky po obohacení stravy tímto prvkem. Zejména v Japonsku se studiem vlivu tohoto prvku na lidský organismus intenzívně zabývají. Zatím jsou popsány silné analgetické účinky a nějakým způsobem vyvolává efekt lepšího využití kyslíku tkáněmi. Organicky vázané germanium se proto stává populární mezi profesionálními sportovci. Objevila se i zmínka o příznivém vlivu germania na produkci interferonu, což je látka odpovědná za naši odolnost proti virovým onemocněním. Čím více interferonu je v těle produkováno, tím odolnější tělo je. Osobně se však domnívám, že získaných poznatků je zatím příliš málo na to, aby se toto odvážné tvrzení mohlo považovat za prokázané.
Údaje o doporučené denní dávce se v literatuře dost různí. Někteří autoři udávají dávku 0,2 mg za den, jsou však uváděny i hodnoty 3 mg za den. Tyto vysoké dávky jsou již zřejmě z kategorie léčebných a neměly by být přijímány bez vědomí svého ošetřujícího lékaře.
Bohatým zdrojem je česnek, aloe vera, kostival a žen-šen. Normální potravou však není možné dodat do těla více než 0,1 mg, a to i za předpokladu, že konzumujeme zeleninu nebo ovoce pěstované na půdě s vyšším obsahem germania.
Křemík
O křemíku se ví, že je obsažen v kostech. Vyskytuje se hlavně ve formě křemičitanů, což jsou chemicky velice stabilní a málo reaktivní sloučeniny. Příkladem může být sklo, které je dokonce odolné vůči působení velmi silných kyselin a louhů.
Proto je až udivující používání křemičitanů nebo oxidu křemičitého v různých doplňcích výživy jako zdroje křemíku. Takovýto křemík je v těle neupotřebitelný, poněvadž tyto sloučeniny nejsou rozpustné ve vodě a ani pod vlivem kyseliny chlorovodíkové nejsou převáděny na rozpustnou formu.
V některých rostlinách, zejména v kopřivách je obsažena kyselina křemičitá, a tato forma křemíku je pro organismus podstatně využitelnější. Známé popálení kopřivami je způsobené mimo jiné i touto kyselinou. To, že po čase pupínky z pokožky zmizí je důkazem, že je tato kyselina postupně vstřebána do celého těla.
Související články
Odkazy
Při zpracovávání textů a grafické stránky článků byly využity podklady z odborné literatury a internetu. Převzaté obrázky byly graficky upraveny pro potřeby tohoto webu. Kreslené obrázky podléhají autorským právům. Seznam použité literatury naleznete zde.