Vápník
Vápník
Charakteristika
Vápník neboli kalcium se v přírodě vyskytuje především ve formě uhličitanu vápenatého (kalcium carbonate), což je sloučenina prakticky nerozpustná ve vodě. Proto musí být vždy přeměněna, aby mohl být vápník živým organismem využit. Tělo dospělého muže obsahuje přibližně 1,2 kg vápníku, u žen je toto množství nižší. Odhaduje se, že u normálního dospělého muže denně do kostí vstupuje a zase je opouští asi 700 mg tohoto prvku. Vstřebávání vápníku výrazně podporuje vitamín D a laktát. Zajímavým zjištěním je, že v některých případech se dětem vyvinou zdravé kosti i při polovičním příjmu vápníku. Výsledky výzkumu naznačují, že vedle vstřebaného obsahu vápníku je velice důležitá schopnost organismu jej zabudovat do kostí. A zde hraje mimořádně důležitou roli současný obsah hořčíku, manganu a fosforu.
Je obsažen v těle ve větším množství, než kterýkoliv jiný prvek. Asi 99% vápníku v těle je vázáno v kostech a zubech, zbytek se vyskytuje v tělních tekutinách.
Přirozené zdroje
| Průměrný obsah vápníku v potravinách (mg/kg) |
|---|
| hovězí maso | 30 |
| vepřové maso | 80 |
| hovězí játra | 70 |
| vejce | 550 |
| sýr ementál | 11.800 |
| mouka pšeničná hrubá | 230 |
| mouka žitná | 200 |
| rýže loupaná | 110 |
| kukuřice, zrno | 150 |
| ovesné vločky | 660 |
| brambory | 130 |
| fazole | 1.000 |
| hrách | 250 |
| zelí bílé | 460 |
| kapusta | 470 |
| mrkev | 300 |
| rajčata | 130 |
| špenát | 210 |
| hřiby | 90 |
| jablka | 80 |
| broskve | 110 |
| pomeranče | 440 |
| jahody | 250 |
| maliny | 500 |
| borůvky | 100 |
| hrozny | 200 |
| ořechy | 720 |
| mléko plnotučné | 1.280 |
Denní potřeba
Denní potřeba se uvádí pro děti 360 až 500 mg; pro děti od 8 let přibližně 1.000 mg; pro ženy 700 mg a pro muže a těhotné ženy asi 800 mg. Nejvyšší potřeba je u kojících žen, a to přibližně 1.200 mg.
Doporučená denní dávka vápníku je v ČR stanovena vyhláškou na 800 mg a nejvyšší přípustné množství v denní dávce je stanoveno na 2.500 mg.
Projevy předávkování
Při dlouhotrvajícím nadbytku vápníku může dojít ke kalcifikaci měkkých tkání, podpoření tvorby žlučníkových a ledvinových kamenů. Vysoký obsah vápníku v krvi podporuje zbytnění cévních stěn a tím i rozvoj arteriosklerózy.
Projevy nedostatku
Poměrně častým onemocněním (asi každý pátý občan) je řídnutí kostí a zubů, tzv. osteoporóza. Toto onemocnění se ve zvýšené míře objevuje u těhotných a kojících žen a u žen v období přechodu. Lze jej poměrně snadno vyvolat, aniž se u člověka projeví zřetelnější klinické projevy. Je to dáno tím, že tělo si poměrně pečlivě hlídá množství vápníku v tělních tekutinách a jakýkoliv nedostatek okamžitě řeší jeho odebráním z kostí. Současně s vápníkem se však z kostí uvolňují vedle fosforu i hořčík a mangan, které jsou snadno vylučovány močí z těla ven. Aby tělo mohlo zabudovat vápník přijatý potravou do kostí, musí mít současně k dispozici oba poslední zmíněné prvky, neboť dostatečný příjem fosforu je pokryt obsahem v běžně konzumované stravě. Pokud je k dispozici nemá, nemůže přijatý vápník zabudovat a takto lze poměrně snadno vyvolat onemocnění měknutí kostí i při zdánlivě dostatečném přísunu vápníku v potravě. Zde je také vysvětlení případů, kdy člověk konzumuje dostatečné množství mléka nebo kalciových tablet a přitom nedochází k výraznému zlepšení v léčbě osteoporózy. U žen v období přechodu je situace navíc komplikována probíhajícími hormonálními změnami v těle, které mají za následek intenzivnější uvolňování vápníku z kostí než je jeho zpětné zabudovávání. V důsledku tohoto jevu dochází k odvápňování a tím i řídnutí kostí.
Za nevhodné lze považovat léčení osteoporózy formou doplňků výživy obsahujících vápník ve formě uhličitanu vápenatého (kalcium carbonate) se současným přívodem vysokého obsahu kyseliny askorbové, neboli vitamínu C. Tato kombinace sice vede k podstatnějšímu zvýšení obsahu vápenatých iontů v tělních tekutinách, současně však vede také ke zvýšení obsahu kyseliny šťavelové. Paradoxně se tak podporuje tvorba stabilních ledvinových kamenů.
Dalším vážným onemocněním způsobeným nedostatkem vápníku je rachitis. Tato porucha je způsobena nízkým obsahem vitamínu D, případně nedostatkem vápníku a fosforu v potravě.
Málo publikovaným problémem je odvápňování kostí v důsledku sedavého zaměstnání nebo u lidí vázaných na lůžko. Při výrazně snížené pohybové aktivitě těla se ve zvýšené míře projevuje účinek specifického hormonu, jehož výsledkem je zvýšené uvolňování vápníku z kostí a naopak zpomalování jeho zpětného zabudovávání.
Biochemická aktivita
Biochemická aktivita vápníku, obsaženého v tkáňových tekutinách, spočívá především v mechanismu srážení krve. Napomáhá taktéž udržování chemické rovnováhy v těle a ovlivňuje přenos nervových vzruchů. Rozhodující mírou se podílí na kontrakci svalových vláken. U kosterního svalstva vzniká stah jako důsledek vazby vápníku na bílkovinu, nazývanou troponin C, u hladkého svalstva pak na bílkovinu kalmodulin. Dostatek vápníku a jeho vazba na kalmodulin zvyšuje pohyblivost spermií. Kromě toho má komplex vápníku s kalmodulinem určitou úlohu při růstu buněk a reguluje aktivitu celé řady enzymů v játrech, ledvinách, slinivce, srdci, mozku, ve spermiích, krevních destičkách a mnoha dalších. Dostatek vápníku spolu s hořčíkem a zinkem vykazují příznivý efekt na kůži a vlasy.
Výsledky některých klinických a experimentálních studií ukazují na možnost ovlivňování vysokého krevního tlaku dostatečným příjmem vápníku v potravě. Příčiny tohoto jevu nejsou zatím uspokojivě vysvětleny, ale je potvrzeno, že obohacení stravy vápníkem může mít příznivý vliv. Zajištění optimálního denního příjmu vápníku může mít u některých osob důležitou roli v prevenci vysokého krevního tlaku a může se příznivě uplatnit i v těhotenství.
Při dietě bohaté na bílkoviny se využije asi 15%, za určitých okolností až 20% přijatého vápníku, naopak při dietě chudé na bílkoviny jen asi 5%. Zajímavé zjištění je, že současná konzumace obilných produktů, luštěnin a špenátu, prakticky zabrání vstřebávání vápníku. Jsou zde totiž přítomné látky, které s vápníkem vytváří nerozpustné sloučeniny, které nemůže organismus vstřebat a proto jsou vylučovány z těla ven.
Pro výrobu různých doplňků stravy se používá celá řada sloučenin. Nejčastěji se používá forma uhličitanová. Vstřebatelnosti uhličitanu vápenatého z dolomitů, případně různých lastur je poměrně nízká a pohybuje se v rozmezí 1,6 až 3,2%. Navíc je silně závislá na obsahu kyseliny v žaludku a tudíž konzumace takovýchto preparátů po jídle je téměř neučinná. Vůbec nejméně vhodnou formou je síran vápenatý (kalcium sulfate), jeho vstřebatelnost je nižší než 1,4% a vykazuje dráždivý a projímavý účinek. Nejlepší formou příjmu vápníku v doplňcích výživy je forma laktátová, jejíž potenciální vstřebatelnost je vyšší než 38% a metabolická využitelnost při zabudování vápníku do kostí je vyšší než 90%.
Z těla se vápník vylučuje hlavně stolicí (asi 80%), částečně močí a v menší míře i potem (asi 5-8%). Vylučování potem výrazně stoupá při intenzivní fyzické námaze. Naopak zvýšené vylučování močí lze zaznamenat při konzumaci potravy bohaté na bílkoviny.
Související články
Odkazy
Při zpracovávání textů a grafické stránky článků byly využity podklady z odborné literatury a internetu. Převzaté obrázky byly graficky upraveny pro potřeby tohoto webu. Kreslené obrázky podléhají autorským právům. Seznam použité literatury naleznete zde.