Inzulinová rezistence
Inzulinová rezistence
Jedná se o stav, kdy orgány a tkáně nejsou schopny přiměřeně reagovat na inzulin. Týká se to především jater, svalové a tukové tkáně. Postižen je mechanismus přenosu signálu od vazby inzulinu až po další postreceptorové děje.
Primární inzulinová rezistence je spojena s mutací genů zodpovědných za účinek inzulinu. Týká se to především funkčnosti membránového přenašeče Glut-4, inzulinového receptoru a také některých enzymů glykolýzy. Sekundární inzulinová rezistence je způsobena jinými příčinami, zejména endokrinními, metabolickými a také zánětlivými. V tomto případě může dojít k nápravě po normalizaci vyvolávací příčiny.
Inzulinová rezistence bývá často spojena s obezitou a diabetem 2. typu. V patogenezi se uplatňují mastné kyseliny a různé cytokiny, přičemž některé z nich mohou být produkovány tukovou tkání. Důsledkem inzulinové rezistence je porucha vstupu glukózy do buněk svalů, postprandiální glukoneogeneze v játrech a lipolýza v tukové tkáni. Tyto děje přispívají hyperglykémii a zvýšenému množství volných mastných kyselin v krvi, které pak zpětně zhoršují inzulinovou rezistenci.
Podobné a související pojmy
| Glut-4 | Specifický membránový transportér pro glukózu. Zajišťuje přenos molekuly glukózy přes buněčnou membránu. |
| Endokrinní | Týkající se vnitřní sekrece (vylučování) látek důležitých pro organismus. Příkladem je sekrece hormonů do krve. |
| Cytokiny | Látky bílkovinné povahy produkované buňkami a sloužící k jejich vzájemnému ovlivňování a předávání informací. Uplatňují se především v imunitním systému, v regulaci buněčného růstu, množení, aktivaci buněk apod. |
| Postprandiální | Objevující se po jídle. |
| Hyperglykémie | Vysoká hladina glukózy v krvi. |
Související články
Odkazy
Při zpracovávání textů a grafické stránky článků byly využity podklady z odborné literatury a internetu. Převzaté obrázky byly graficky upraveny pro potřeby tohoto webu. Kreslené obrázky podléhají autorským právům. Seznam použité literatury naleznete zde.