Sangerovo činidlo, sangerovo reagens, sangerova reakce
Sangerovo činidlo
Sangerovo činidlo nebo také sangerovo reagens bylo poprvé použito Frederikem Sangerem již v roce 1955, kdy jej použil k identifikaci N-termální aminokyseliny peptidického řetězce inzulínu. Jedná se o 1-fluor-2,4-dinitrobenzen, který vlivem vysoké polarity vazby mezi atomem fluoru a uhlíku dokáže odštěpit vodík z aminoskupiny za vzniku fluorovodíku.
Sanger nejprve oddělil oba řetězce inzulínu od sebe a každý řetězec podrobil částečné enzymové hydrolýze. Tím získal celou řadu různě dlouhých peptidových štěpů (oligopeptidů), které se sekvencí aminokyselin částečně překrývaly. Rozhodující bylo, že se mu podařilo nastavit enzymovou hydrolýzu takovým způsobem, že převážná většina štěpů obsahovala pouze několik aminokyselin. Pomocí chromatografie na koloně štěpy rozdělil a následně podrobil analýze každý štěp samostatně.
Analýza spočívala v reakci činidla s koncovou aminokyselinou, následovala úplná hydrolýza aminokyselinového štěpu a chromatografická identifikace aminokyseliny vázané na činidlo. Protože tento postup vyžaduje hydrolýzu zkoumaného štěpu, nemůže být postupně opakován. Porovnáním okrajových sekvencí se metodou překrývání nakonec podařilo objasnit primární strukturu obou peptidových řetězců molekuly inzulínu.
Podobné a související pojmy
| Sangerova reakce | Postup pro postupnou identifikaci N-terminálních aminokyselin peptidového řetězce. |
| Edmanova technika | Zavedena v roce 1967 a znamenala zásadní posun v analýze peptidů. Umožnila automatizovat proces postupného odstraňování a identifikace N-koncových aminokyselin jako fenylthiohydantoinových derivátů. |
Související články
Odkazy
Při zpracovávání textů a grafické stránky článků byly využity podklady z odborné literatury a internetu. Převzaté obrázky byly graficky upraveny pro potřeby tohoto webu. Kreslené obrázky podléhají autorským právům. Seznam použité literatury naleznete zde.