Horečka omladnic, puerperální sepse, infekce, Holmes, Semmelweis
Horečka omladnic
Projevy
Horečka omladnic nebo-li puerperální sepse byla zvláště častá u žen, které rodily v porodnici. Vyznačuje se vysokými horečkami, bolestí v podbřišku, zduřením pánevních orgánů, abscesy, zánětem pobřišnice, otravou krve, deliriem a nakonec selháním srdce.
První poznatky
Ještě v polovině 19. století byli lékaři v celé Evropě skálopevně přesvědčeni, že horečku působí nakažlivé výpary nacházející se v ovzduší. Jako první, který poukázal na možnost šíření nemoci prostřednictvím porodníka nebo zdravotní sestry, byl v roce 1843 Oliver Wendell Holmes, vynikající porodník a pozdější děkan lékařské fakulty na Harvardově univerzitě. Na mnoha případech ukázal, že se onemocnění projevilo jako důsledek kontaktu zdravotnického personálu s rodičkou, pokud byly tyto osoby před tím na pitevně nebo u matky, která již byla tímto onemocněním postižena. Holmes se však nezabýval možnými příčinami a předložil pouze fakta s určitými doporučeními, založenými spíše na úsudku. Jeho přednáška však narazila na silný odpor a upadla v zapomnění.
O 4 roky později si mladý maďarský porodník Ignaz Semmelweis (bylo mu teprve 28 let) všimnul zajímavé skutečnosti. Působil ve vídeňské porodnici se dvěma odděleními. V jednom oddělení prováděli porody medici a začínající lékaři a úmrtnost matek dosahovala někdy až 29%. Na druhém oddělení působily porodní asistentky a lékaři se zde objevovali spíše sporadicky. Na tomto oddělení byla úmrtnost do 4%.
Medici na porodní sály docházeli přímo z piteven, nemyli si ruce a mnohdy prováděli porod v oblečení zašpiněných od krve a zbytků tkání z pitvaných nebožtíků. Na druhém oddělení naproti tomu porodní asistentky dbali na pořádek a úklid. Impulsem pro mladého lékaře byla tragédie jeho přítele, který se při pitvě zranil a zemřel na otravu krve za stejných příznaků, jako má horečka omladnic.
Teorie infekce
Semmelweis usoudil, že příčinou onemocnění jsou jakési hnilobné částice přenášené z mrtvol do otevřených ran, které vzniknou při říznutí nebo po oddělení placenty. Následně zavedl k velké nelibosti kolegů a mediků omývání rukou chlorovým vápnem. Výsledek byl zcela jednoznačný a úmrtnost rychle klesla pod 3% a postupně se snížila až pod 1,3%. Semmelweis pokračoval v cíleném sledování a svá doporučení publikoval. Namísto uznání však byl kolegy napadán a ignorován a dokonce byl z porodnice propuštěn. Odešel do Budapešti, kde tyto své poznatky zaváděl do praxe. Ani zde však nebyly jeho doporučení uznávány a nakonec začal propadat silným depresím. Ironií osudu bylo, že při jedné ze svých posledních pitev se říznul do prstu a zemřel na následky onemocnění, proti kterému tak úspěšně bojoval.
Semmelweisovi se dostalo uznání až posmrtně v roce 1879. Na schůzi Lékařské akademie v Paříži se jistý význačný gynekolog ve své přednášce začal vysmívat Semmelweisově teorii infekce. Náhle z řad posluchačů vstal slavný francouzký bakteriolog Louis Pasteur. Sál ztichnul a sledoval s údivem tohoto vědce, jak přichází na stupínek a svojí autoritou zaujímá místo u tabule. Vzápětí začal kreslit na tabuli buňky streptokoků a k údivu všech přítomných vysvětlil, že doktor Semmelweis měl pravdu.
Samotný Holmes se k problematice horečky omladnic vrátil a až do zbytku svého života bojoval za prosazení teorie infekce. Žil dost dlouho na to, aby se dočkal potvrzení pravdivosti této teorie. Zásluhu na jejím prosazení má Joseph Lister, kterému je někdy neprávem přisuzováno prvenství v odhalení příčin tohoto onemocnění.
Dnes je Ignaz Semmelweis považován za průkopníka v zavádění hygienických podmínek porodu a s nadsázkou lze říci, že každá rodička je mu svým způsobem zavázána.
Související články
Odkazy
Při zpracovávání textů a grafické stránky článků byly využity podklady z odborné literatury a internetu. Převzaté obrázky byly graficky upraveny pro potřeby tohoto webu. Kreslené obrázky podléhají autorským právům. Seznam použité literatury naleznete zde.