Cirhóza jater, ztučnění jater
Cirhóza jater
Popis onemocnění
Poprvé pojem cirhóza použil již v roce 1819 René Laennec. Jedná se o degenerativní onemocnění projevující se vývojem vazivové tkáně s následným ztvrdnutím a zjizvením. Takto změněná tkáň ztrácí i svoji normální funkci. Onemocnění se může rozvinout po prodělané infekční hepatitidě nebo jako následek na přecitlivělost k některým lékům. Svoji roli při rozvoji onemocnění sehrává i nadměrné solení konzumovaných jídel. Celosvětově se výskyt jaterní cirhózy odhaduje na 100 nemocných na 100.000 obyvatel, přičemž přibližně 50 % jsou cirhózy alkoholového původu, asi 30 % připadá na virové a zbytek se týká všech ostatních jaterních onemocnění. Úmrtnost v ČR se pohybuje kolem 15 na 100.000 obyvatel.
Jaterní cirhóza se vyvíjí jako důsledek celé řady jiných jaterních onemocnění. Proces začíná odumíráním jaterních buněk (nekróza), vzápětí nastupuje zánětlivá reakce směřující k likvidaci odumřelých buněk. Tělo má snahu jaterní buňky regenerovat, přičemž ale dochází k tvorbě vaziva a k zajizvení jaterní tkáně. Dochází k zániku původní lalůčkovité struktury, místo toho vznikají charakteristické vazivové uzly, mezi kterými dochází k regeneraci hepatocytů. Tato změna struktury jaterní tkáně je doprovázena poměrně významnými metabolickými poruchami. Cirhóza má dvě závažné komplikace. Jednak portální hypertenzi (zvýšení žilního tlaku) doprovázenou krvácením z jícnových varixů a také hepatocelulární karcinom.
Jak se onemocnění projevuje
Cirhóza se dlouho nemusí projevovat žádnými výraznějšími příznaky, a přesto již může dojít k nevratnému poškození jaterní tkáně. Pokud se příznaky již objeví, projevují se otokem břicha s nahromaděním tekutiny, nateklými klouby, ztrátou váhy, bolestí pod hrudním košem a celkovou únavou. V pokročilejším stádiu nemoci se objevuje žloutenka a také se může objevovat zvracení krve často vedoucí až ke kolapsu.
Latentní stádium se obvykle neprojevuje žádnými subjektivními potížemi ani klinickými projevy. V tomto stádiu lze cirhózu spolehlivě diagnostikovat pouze histologicky, nebo při cíleném vyšetření založeném na vhodné kombinaci laboratorních testů a zobrazovacích technik. Manifestní stádium se již projevuje subjektivními potížemi a klinickými projevy. Významně se mění funkce jater, dochází ke změnám hormonální funkce a je negativně ovlivněna činnost celé řady jiných orgánů.
Diagnóza onemocnění
Diagnóza závisí na pokročilosti cirhózy a lze ji stanovit na základě klinického nálezu, doprovodných vyšetření a posouzením více údajů. Diagnóza jaterní cirhózy může být stanovena neinvazivně, biopsie není bezpodmínečně nutná, přesto ale dává nejpřesnější obraz o možné příčině vzniku cirhózy, o jejím stádiu a poskytuje informace o doprovodných komplikacích. Prvotně se provádí fyzikální vyšetření jater (pohmatem, poklepem, poslechem), přičemž se hodnotí velikost jater, charakter okraje, konzistence, citlivost a pulzace. Následuje vyšetření ultrazvukem (US), magnetickou rezonancí (MR) a počítačovou tomografií (CT). V poslední době se začíná prosazovat i elastografie. Pro celkové zhodnocení lze využít i endoskopických metod (laparoskopie, gastroskopie, enteroskopie, koloskopie, rektoskopie, endosonografie a také cholangioskopii).
Dále lze u jater provést laboratorní vyšetření biochemické, hematologické, sérologické, imunologické a také molekulárně genetické. V případě potřeby lze provést analýzu histologickou po provedené biopsii. Základem laboratorního vyšetření však stále zůstává biochemická analýza, často označovaná jako jaterní testy. Testy se zaměřují na sérologické prokázání hepatitidy B nebo C, průkaz specifických autoprotilátek, stanovuje se ceruloplasmin, porfyriny, alfa-fetoprotein, železo, feritin a saturace železem.
Diagnostických metod je tedy celá řada a lze tedy při systematickém postupu poměrně přesně stanovit diagnózu i rozsah postižení. To dává dobré předpoklady ke zvolení optimálního postupu léčby.
Možné způsoby léčby
Předně je nutno konstatovat, že cirhózu nelze vyléčit. Způsob léčby závisí na přítomnosti dalšího onemocnění, především portální hypertenze, jaterní nedostatečnosti, infekce případně karcinomu. Vždy je rozhodující včasná diagnostika, aby se mohl posoudit nejvhodnější okamžik k zahájení preventivní léčby krvácení z jícnových varixů. Velice důležitá je spolupráce pacienta s lékařem.
Vždy se zvažuje možnost ovlivnění základního onemocnění, které k cirhóze vedlo. Odstraněním příčiny lze zastavit nebo aspoň zpomalit zánětlivý proces, abstinence alkoholu může onemocnění na dlouhou dobu stabilizovat nebo zastavit. Při úspěšné antivirové léčbě lze dosáhnout významného oddálení komplikací cirhózy. Podobně je tomu i u Wilsonovy choroby, porfyrii a hematochromatóze. V těchto případech je také velice důležitá včasná diagnóza, protože čím dříve se s léčbou započne, tím jsou výsledky lepší. Pokročilou jaterní cirhózu lze však úspěšně léčit pouze transplantací jater.
Pacient s jaterní cirhózou by měl dodržovat klid, dietní režim (zásadní je abstinence alkoholu) a podávají se vitamíny (především A, E, D a K).
Pokud nejsou při stanovení diagnózy cirhózy jícnové varixy ani není přítomna volná tekutina v břišní dutině (ascites), je úmrtnost asi 1 % za rok. Pokud jsou varixy přítomné, ale není ascites ani krvácení z varixů, je úmrtnost asi 3 až 4 % za rok. Je-li však již volná tekutina v břišní dutině přítomna (bez ohledu na přítomnost varixů), je úmrtnost již kolem 20 % za rok. Při přítomnosti krvácejících varixů a ascitu je úmrtnost přibližně 57 % za rok.
90 % pacientů se stabilizovanou cirhózou přežívá více než 10 let. Avšak při nestabilizovaných formách cirhózy umírají většinou pacienti do dvou let.
Související články
Odkazy
Při zpracovávání textů a grafické stránky článků byly využity podklady z odborné literatury a internetu. Převzaté obrázky byly graficky upraveny pro potřeby tohoto webu. Kreslené obrázky podléhají autorským právům. Seznam použité literatury naleznete zde.