Střevní malabsorpce, malasimilační syndrom
Střevní malasimilace
Popis onemocnění
Nejedná se o chorobu jako takovou, ale o komplex příznaků vyskytujících se u celé řady onemocnění, které ve svém důsledku vedou k poruše některé z funkcí trávicího ústrojí, zejména však střeva. Hlavní funkcí tenkého střeva je vstřebat živiny. Aby mohly být živiny vstřebány, musí být nejprve potrava rozmělněna a natrávena. Trávení je umožněno působením rozkladných enzymů produkovaných slinnými žlázami, sliznicí žaludku, slinivkou břišní a také buňkami sliznice střeva (enterocyty). Cílem trávení je zmenšit velikost makromolekul tak, aby vznikly menší částice, které mohou být již z prostorového hlediska vstřebané dovnitř enterocytu. Tam je dokončen rozklad na jednoduché molekuly, které již mohou povrchové buňky střevní sliznice poslat dál směrem do krevního nebo lymfatického systému (vlastní proces vstřebávání živin). Trávení (digesce) a vstřebávání (absorpce) jsou procesy, které se vzájemně podmiňují, a proto se pro ně používá obecnější označení asimilace. Protože bez natrávení potravy není možné vstřebávání, mnoho odborníků pod pojmem střevní malasimilace vlastně považuje střevní malabsorpci.
Střevo obsah tráveniny také promíchává a posunuje ji směrem k tlustému střevu. Sliznice střeva má i vylučovací schopnost, dokáže totiž produkovat střevní šťávu, což je směs vody, trávicích enzymů, buněčného sekretu, bílkovin, minerálů a odloupnutého epithelu. Abnormální vylučování střeva jen výjimečně způsobí malasimilaci, nejvíce se na rozvoji tohoto onemocnění podílí právě funkce vstřebávací. Příčinou malasimilace mohou být i nedostatečný příjem potravy (malnutricie), mentální anorexie nebo nepřiměřený dietní režim.
Malasimilace je stav, kdy tenké střevo není schopno splnit svoji základní funkci, tedy získat pro tělo živiny pro výživu organismu. Na malasimilaci se nejvíce podílí poruchy rozkladu (maldigesce), porucha vstřebávání (malabsorpce) a poruchy pohyblivosti střeva (motilita). V menší míře pak i poruchy v jeho vylučovací činnosti (sekrece).
Jak se onemocnění projevuje
Charakter a intenzita obtíží je vždy závislá na vyvolávající příčině a také na stupni rozvoje choroby. Nejčastějšími příznaky jsou průjem, objemná mastná stolice s charakteristickým vzhledem, silně zapáchající a mnohdy obsahující nestrávené zbytky potravy (steatorea), hubnutí, tělesná slabost (astenie), výrazná produkce střevních plynů (dyspeptické potíže) a příznaky vyplývající z dlouhodobého sníženého příjmu určitých živin (krvácivost, anémie, otoky dolních končetin, osteoporóza apod.). Lze také zaznamenat suchou kůži, měkké nehty, svalovou atrofii, záněty v dutině ústní (stomatitida) nebo jen na jazyku (glositida) a záněty spojivek (keratokonjuktividita).
Nižší produkce žlučových kyselin způsobí sníženou emulgaci tuků a pokud se k tomu přidá i snížená produkce pankreatické šťávy, je výsledkem jejich nedostatečný rozklad a v konečném důsledku i jejich špatná absorpce. Snížená resorpce vody, živin a elektrolytů má za následek vodnatou stolici. Je to způsobeno jednak nadměrným přívodem vody do tlustého střeva, který je nad rámec jeho absorpčních možností, ale také zvýšením osmotického tlaku ve střevě, což zase způsobuje intenzívní metabolická činnost střevních baktérií, protože mají k dispozici nadbytek nestrávených dusíkatých látek, tuků a částečně i škrobu.
Postupem času se projeví příznaky onemocnění vyvolaných nedostatečnou resorpcí některých živin ve střevě. Jako příklad lze uvést anémii v důsledku špatné resorpce železa, případně vitamínu B12 a kyseliny listové. Dalším příkladem je osteomalacie přecházející postupně až v osteoporózu, což je zase důsledkem špatné resorpce vápníku případně vitamínu D. Nedostatek vstřebaného vitamínu K může vést až k poruchám ve srážlivosti krve (snížená syntéza protrombinu a dalších faktorů srážlivosti). Nízký přívod aminokyselin a peptidů do jater vede ke snížení produkce jaterního albuminu a výsledkem je změna ve složení krve, což vyvolá změnu osmotického tlaku v kapilárách a vznik hypoproteinemických otoků.
Diagnóza onemocnění
I když se jeví malasimilace jako jasná záležitost, je stanovení prvotní příčiny velice komplikované a vyžaduje poměrně složité a náročné vyšetření. Je třeba posoudit všechny potenciální střevní choroby a také zvážit veškeré možnosti sekundární malabsorpce. Většinou se na počátku provádí vstupní biochemická vyšetření krve, kontrastní radiologické vyšetření, případně mikrobiální rozbor střevního osídlení. Rozhodující význam pro potvrzení nemoci má ale biopsie a následné histologické a histochemické zhodnocení odebraného vzorku střevní tkáně. V souvislosti se zdokonalováním přístrojového a softwarového vybavení lze předpokládat podstatně větší uplatnění i endoskopického vyšetření tenkého střeva.
Z dalších testů se provádí stanovení tuku ve stolici (musí být zajištěn příjem minimálně 80 g tuků za den, jinak není test spolehlivý), zpětná resorpce žlučových kyselin (pomocí radioizotopu 14C-glykocholátu, stanovuje se 14CO2 ve vydechovaném vzduchu), xylózový test (sleduje se vylučovací schopnost po podání 25 g xylózy), laktózový test (sleduje se vzestup glykémie po podání 50 g laktózy) a v úvahu připadá i vyšetření vylučování vitamínu B12 značeného kobaltem (Schillingův test).
Možné způsoby léčby
Léčba se vždy řídí příčinou, která onemocnění vyvolala. Přesto lze některé zásady zevšeobecnit. Předně je třeba zajistit příjem plnohodnotné stravy, co se týče obsahu bílkovin, prvků a vitamínů. Energetickou stránku je vhodné řešit přednostně sacharidy a při použití tuků se musí jednat o dobře stravitelné tuky. Je žádoucí zařadit vhodné doplňky stravy, především obsahující organicky vázané prvky, zejména pak vápník a železo. Dále je třeba zajistit příjem vitamínů, především skupiny B, dále pak vitamínu D, K a vhodný je i beta karoten. V některých případech je třeba doplnit příjem draslíku a hořčíku, neboť průjmová onemocnění obvykle vedou k jejich deficitu. U zvláště těžkých případů se zavádí enterální nebo parenterální výživa.
Různých polyvalentních doplňků stravy je celá řada, přesto je třeba zmínit výrobek Multi plus. Jeho velkou předností je skutečnost, že obsahuje všechny minerální prvky v organické (laktátové) formě, která je v případě střevních onemocnění více než přínosná (na rozdíl od anorganických forem je laktát pro střevní sliznici nezátěžový a nevyvolává její negativní reakce). Laktátová forma je lépe využitelná, umožňuje tedy použít nižší dávkování a tedy docílit šetrnější působení na sliznici střeva. Navíc je prokázané, že laktátový aniont má pozitivní vliv na potřebnou profilaci střevního epithelu.
Související články
Malabsorpční syndrom - rejstřík
Odkazy
Při zpracovávání textů a grafické stránky článků byly využity podklady z odborné literatury a internetu. Převzaté obrázky byly graficky upraveny pro potřeby tohoto webu. Kreslené obrázky podléhají autorským právům. Seznam použité literatury naleznete zde.