Trávení, trávicí ústrojí, tenké střevo
Tenké střevo
Ve střevě se vstřebávají živiny
Hlavní funkcí tenkého střeva je definitivní zpřístupnění živin a jejich vstřebání neboli resorbce do vnitřního prostoru těla. Živiny jsou vstřebávány různými mechanismy, které nelze popsat pouze fyzikálními podmínkami, ale uplatňují se zde i principy platné pouze u složitějších živých organismů.
Tenké střevo je asi 2 m dlouhá trubice, začínající vyústěním ze žaludku jako dvanácterník neboli duodenum, pokračuje jako jejunum a do tlustého střeva vyúsťuje jako ileum. To, že dvanácterník se popisuje jako samostatná část trávicího ústrojí, vyplývá z jeho specifických funkcí ve vztahu k procesu rozkladu složek potravy.
Tenké střevo má mimořádně velký povrch
V porovnání s hladkým povrchem trubice je vnitřní plocha střeva asi 1500x větší. Do vnitřního prostoru zasahuje asi 1 cm vysoká prstenčitá vychlípenina, označovaná jako Kerckringovy řasy. Jejich povrch je tvořen asi 1 mm vysokými klky o průměru přibližně 0,1 mm. Povrch klků je ještě 15 až 40x zvětšen kartáčovým lemem. U základu každého klku jsou rozeznatelné prohlubeniny, označované jako Lieberkühnovy krypty. Jejich stěna je vystlána různými typy buněk, podle toho, jakou funkci buňka plní. Některé produkují ochranný hlen, jiné se dělí a umožňují růst a obnovu klků.
Buňky na vrcholu klku se neustále odchlipují a celá epitelová vrstva se vymění asi v průběhu dvou dnů. Jiné buňky produkují hormony, například sekretin. Panethovy buňky produkují různé enzymy, umožňující dokončení rozkladu tráveniny. Jiné buňky naopak produkují protilátky určené k likvidaci nežádoucích mikroorganismů. Konečně jsou zde umístěny i specializované epitelové M-buňky, které zajišťují přenos informace o přítomnosti tělu nežádoucích látek a umožňují tak vyvolat odpověď ve zvýšené produkci imunoglobulinu A.
Střevní stěna produkuje celou řadu enzymů
Sekretin, který se nedostane do krve a zůstane ve trávenině, ovlivňuje chování některých buněk střevního epitelu. Tyto buňky vylučují různé enzymy, které mají za úkol rozložit částečně již natrávené složky potravy do stavu, v němž budou schopny transportu přes střevní stěnu. Jedná se zejména o proteolytické enzymy dokončující rozklad bílkovin, lipázy štěpící tuky a amylázy dokončující rozklad škrobů. Dalšími enzymy jsou specifické disacharidázy štěpící řepný cukr sacharózu, maltózu vznikající ve velkém při rozkladu škrobu a mléčný cukr laktózu.
Dalším enzymem je fosfatáza uvolňující fosfátovou skupinu z různých organických sloučenin obsahujících fosfor. Ve střevě dochází také k rozkladu nukleových kyselin, a to účinkem skupiny enzymů označovaných jako nukleosidázy. Střevní šťáva obsahuje i enzym lecitinázu, která rozkládá lecitin.
Vstřebávání živin probíhá různým způsobem
Vstřebávání jednotlivých živin probíhá různými mechanismy. U některých látek probíhá způsobem velmi podobným difúzi, což patří mezi pasivní formy transportu. Častěji se však vstřebávají procesem aktivního transportu. V tomto případě jsou živiny transportovány přes střevní stěnu za současné spotřeby energie. Při tomto transportu se také vyžaduje přítomnost specifických a velice složitých sloučenin, umístěných ve střevní stěně, které fungují jako jakési přenašeče. Mnohdy se také vyžaduje přítomnost dalších látek, které funkci přenašeče umožňují nebo zvyšují jeho účinnost. Jednou z takových látek je například laktátový aniont, uplatňující se při transportu minerálních látek.
Vchlipování buněčné stěny je důležitým transportním mechanismem
Určité množství látek se zachycuje na buněčné membráně střevních buněk, která se kolem látky vychlípí, utvoří jakýsi váček a tento je pohlcen do buňky. Tam podlehne rozkladu a zachycená látka se uvolní do nitra buňky. Tomuto jevu se říká pinocytóza.
Související články
Odkazy
Při zpracovávání textů a grafické stránky článků byly využity podklady z odborné literatury a internetu. Převzaté obrázky byly graficky upraveny pro potřeby tohoto webu. Kreslené obrázky podléhají autorským právům. Seznam použité literatury naleznete zde.