Trávení, trávicí ústrojí, žaludek
Žaludek
Žaludeční sliznice reaguje na přítomnost potravy
Rozmělněná potrava je přiváděna jícnem do žaludku. Na její přítomnost reaguje žaludeční sliznice vylučováním žaludečních šťávy. Ta je tvořena zejména kyselinou chlorovodíkovou, pepsinogeny, vnitřním faktorem, gastroferinem a ochrannou látkou mucinem. Pepsinogeny se mění uvnitř žaludku na pepsiny, což jsou enzymy rozkládající bílkovinnou složku potravy.
Jednotlivé složky žaludeční šťávy tvoří různé buňky
Podle složení a množství potravy produkuje žaludek až 3 l šťáv za den. Místem tvorby a vylučování jednotlivých složek žaludeční šťávy jsou tubulární žlázky žaludeční sliznice. Pepsinogeny se tvoří v hlavních buňkách, hlen tvoří speciální, tak zvané mucinózní buňky. Kyselina chlorovodíková vzniká v krycích buňkách. K vlastní ochraně před vysokou kyselostí produkuje sliznice karbonátové ionty HCO3-. Tyto ionty neutralizují H+ ionty, které proniknou hlenovitou krycí vrstvou až k povrchu sliznice. Protizánětlivé léky působí jako inhibitory sekrece karbonátových iontů a podporují tak vznik žaludečních vředů.
Vylučování šťávy probíhá pod různými vlivy
Vylučování žaludeční šťávy probíhá na základě 3 různých vlivů. Jednak jako nervově-psychické ovlivnění, což je vlastně na základě chuťových, čichových a zrakových reflexů. Tyto reflexy může vyvolat i nedostatek glukózy v mozku. Zvýšení vylučování mohou způsobit také emoce a agresívní chování. Úzkostné stavy naopak vylučování tlumí.
Dalším faktorem jsou lokální vlivy. Některé složky natrávené potravy, které se z ní v dolní části žaludku uvolňují, působí na žaludeční sliznici a způsobují uvolnění gastrinu. Podílejí se na něm mechanické a chemické faktory. Gastrin se krevní cestou dostává do sliznice horní části žaludku, kde podporuje vylučování žaludeční šťávy. Jenom pro zajímavost, bílkoviny, alkohol, zplodiny ze smažení a pečení jsou považovány za velmi silné chemické stimulanty produkce šťáv, což někdy může vést až k nadměrné produkci a překyselení žaludku. Vysoká kyselost tráveniny působí proti dalšímu uvolňování gastrinu.
Posledním jsou vlivy ze střeva. Podle toho, jak dokonale je trávenina vstupující do dvanácterníku rozložena, je podporována nebo potlačována další produkce žaludeční šťávy. Je-li v trávenině vyšší obsah tuků, je další vylučování šťáv potlačeno a pomaleji se i žaludek vyprazdňuje. Dvanácterník si tak přizpůsobuje množství přiváděné tráveniny a její složení.
Sliznice nemůže produkovat přímo pepsin
Otázkou je, proč sliznice produkuje jakési pepsinogeny a ne přímo pepsin. Pepsin je poměrně agresivní enzym a tento by stačil napáchat velké škody na bílkovinách buňky ještě před tím, než by buňku opustil. Proto buňka vyprodukuje nejprve neaktivní pepsinogen, který bez problémů vyloučí ze svého těla ven a tento je pak transportován do prostoru uvnitř žaludku. Vlivem silně kyselého prostředí vytvořeného kyselinou chlorovodíkovou se mění na pepsin. Samotný pepsin iniciuje další přeměnu pepsinogenu na pepsin. A aby nemohl pepsin napadat vlastní stěnu žaludku, je sliznice zevnitř pokrytá ochrannou hlenovitou látkou obsahující mucin, na kterou je pepsin krátký. Jednoduché, leč vysoce efektivní řešení.
Kromě pepsinu je schopna žaludeční sliznice vylučovat ještě další enzymy rozkládající bílkoviny. Tyto se uplatňují zejména u novorozenců a v raném dětství, kdy dítě přijímá převážně mléčnou výživu.
Některé látky mohou podporovat vznik vředů
Existují látky, které silně stimulují produkci kyseliny chlorovodíkové a pepsinogenu, avšak nestimulují dostatečně produkci mucinu. Mezi ně patří kofein, nikotin a také oxid uhličitý obsažený v sycených nápojích. Zde je vysvětlení toho, proč není vhodné pít nalačno kávu, silný čaj nebo sodovou vodu, zejména ráno po procitnutí. Pod vlivem těchto látek produkuje sliznice kyselinu i pepsinogen do žaludku i v době, kdy zde není obsažena trávenina. Pepsinogen se mění na pepsin, a pokud není povrch sliznice dostatečně chráněn hlenem, pepsin působí na vlastní stěnu žaludku. Může dojít k poškození sliznice a k postupnému rozvoji vředového onemocnění. Také aplikace inzulínu způsobuje zvýšené vylučování kyseliny do žaludku.
Žaludek je významnou bariérou pro bakterie obsažené v potravě
S potravou přichází do těla značné množství různých baktérií, kvasinek a dalších mikrobů. Žaludek tak vedle hlavního úkolu, spočívajícím ve zpřístupnění živin obsažených v potravě, musí plnit i úlohu spolehlivé bariéry proti vniknutí nežádoucích živých mikrobů do těla. Tuto roli plní svědomitě kyselina chlorovodíková, která vytváří v žaludku silně kyselé prostředí, které ničí právě ty nežádoucí mikroby. Zajímavé je, že toto kyselé prostředí nevadí buňkám laktobacilů, které se tak živé dostávají do střeva. Zde odvádějí velice důležitou práci.
Pepsin ničí i enzym amylázu
Přichází-li do žaludku potrava nedostatečně rozmělněná a s malým podílem slin, nestačí amylázy dostatečně škrob rozložit. Poněvadž je amyláza bílkovinou, je v žaludku rozložena jako jiné bílkoviny a stává se neaktivní. Škrob pak vytváří na kouscích tráveniny ochranný film, který brání pepsinu v jeho účinku. Nedostatečně rozložená bílkovina se může dostat až do střeva, kde se stává potravou pro střevní bakterie. Jejich metabolickou činností vzniká plyn čpavek, který způsobuje nadýmání a s tím spojené další nežádoucí jevy.
Související články
Odkazy
Při zpracovávání textů a grafické stránky článků byly využity podklady z odborné literatury a internetu. Převzaté obrázky byly graficky upraveny pro potřeby tohoto webu. Kreslené obrázky podléhají autorským právům. Seznam použité literatury naleznete zde.