lecithin, fosfatidylcholin
Lecithin
Charakteristika
Pod pojmem lecithin (fosfatidylcholin) si mnoho lidí představí pouze jednu sloučeninu. Ve skutečnosti se jedná o celou řadu velmi podobných sloučenin. Záleží na tom, z jakého zdroje je získáván. Jejich biologická role je však poměrně rozdílná, struktuální rozdílnost se také projeví v jejich odlišné schopnosti podléhat degradačním procesům. Nejčastěji je získáván ze sójových bobů a tento je komerčně i nejvíce propagován. Biologicky je však nejpřirozenější lecithin z vejce. Lecithiny mají poměrně komplikované molekuly lišící se v zastoupení mastných kyselin. Součástí molekuly lecithinů je dále glycerol, aktivovaná kyselina fosforečná a cholin. Na následující tabuli je znázorněný chemický vzorec fosfatidylcholinu, který se v potravě vyskytuje nejčastěji. Jednotlivé lecithiny se od sebe odlišují strukturou postranních řetězců (ve vzorci označené žlutými písmeny R).
Vaječný žloutek obsahuje přibližně 1700 mg lecithinu a je také jeho nejdůležitějším zdrojem v potravě. Pro farmaceutické účely se i dříve ze žloutků získával. Nyní se lecithin získává ze sójových bobů, které obsahují 300 až 500 mg ve 100 g podle jejich kvality. Dobrým zdrojem v potravě je i čokoláda, neboť pro její výrobu se sójový lecithin používá.
Úloha lecithinu při rozpouštění cholesterolu
Zřejmě největší podíl lecithinu obsaženého v těle se účastní procesu vylučování cholesterolu žlučí. Cholesterol je ve vodném prostředí, jaké vytváří žluč, zcela nerozpustný. Ani samotný lecithin však není o moc lépe rozpustný a proto se spojuje se žlučovými kyselinami do jakýchsi micel, ve kterých se lecithin chová jako látka s obojakými vlastnostmi. Jeden konec jeho molekuly umožňuje rozpuštění ve vodných roztocích, druhý konec jeho molekuly naopak umožňuje rozpouštění v tucích. Tato zajímavá vlastnost micel umožní rozpuštění poměrně značného množství cholesterolu. Díky těmto micelám může být cholesterol transportován žlučovými cestami do střeva, aniž by za fyziologických podmínek došlo k jeho vysrážení. Při velkém nadbytku cholesterolu však micely toto množství nestačí pojmout a část cholesterolu se začne usazovat na stěnách žlučníku a sběrných kanálků. Vysrážení cholesterolu umocňuje vyšší obsah vápníku v krvi přiváděné ze střev do jater.
Skutečná rozpustnost cholesterolu v játrech tedy závisí na vzájemném poměru se žlučovými kyselinami a lecithinem. V roce 1972 prezentovali Small a Rendinger graf, z něhož lze odvodit poměry, kdy je ještě cholesterol rozpustný. Tento graf výrazně ovlivnil další výzkum spojený s problematikou žlučových kamenů a je dodnes základem celé řady léčebných postupů. Jsou-li všechny složky v takovém poměru, že jejich průsečík leží v barevné zóně, je cholesterol rozpuštěný. Změní-li se jejich poměr tak, že se průsečík posune mimo tuto zónu, cholesterol se vysráží a usazuje se na stěnách. Z grafu vyplývá, že zvýšený přísun lecithinu může zlepšit vylučování cholesterolu obzvláště tehdy, je-li současně omezován jeho příjem potravou.
V případě lecithinu se v poslední době vedou odborné diskuze o tom, zda může lecithin přijímaný ve formě doplňků stravy vyvolat efekt ovlivnění nežádoucího působení cholesterolu v krvi, tedy růst aterosklerotického plátu v cévách. Fosfolipidy (lecithin) se totiž ve střevě působením trávicích šťáv ze slinivky (pankreatická lipáza) rozkládají na základní stavební složky. Ukazuje se, že za určitých specifických podmínek může být lecithin vstřebán, aniž by došlo k jeho rozkladu. Otázkou ale zůstává, zda lze těchto podmínek dosáhnout při běžném způsobu používání takového doplňku stravy. Při konzumaci vaječného žloutku byl zaznamenán efekt zvýšení jeho koncentrace v krvi. Vstřebané množství odpovídalo přibližně 15 až 20 % celkového obsahu ve žloutku. Podobný trend byl zaznamenán i v případě čokolády, i když výsledky nebyly tak jednoznačné. Určitou roli mohla sehrát skutečnost, že čokoláda obsahuje sójový lecithin, který má mírně odlišnou strukturu od vaječného lecithinu. Naopak po příjmu lecithinu ve forměˇizolovaného doplňku stravy (konzumace mimo jídlo) nevyvolalo prakticky žádné zvýšení jeho koncentrace v krvi. Při konzumaci bezprostředně po jídle určitý efekt zvýšení koncentrace zaznamenán byl. Zdá se, že celkovou degradaci lecithinu účinkem pankreatické lipázy ovlivňují další složky potravy a je také ovlivněna strukturou lecithinu.
Vliv lecithinu na mozkovou a nervovou tkáň
Lecithiny patří do skupiny fosfolipidů, kam patří mimo jiné i plasmalogeny a sfingomyeliny. Tyto fosfolipidy tvoří až 28% sušiny nervové tkáně a současně je obsaženo přibližně 7% sušiny cerebrosidů. Vše nasvědčuje tomu, že právě cerebrosidy plní v mozkové a nervové tkáni stejnou úlohu, jako žlučové kyseliny v játrech. Zajišťují totiž společně s těmito fosfolipidy dobrou rozpustnost cholesterolu. Vysoký podíl fosfolipidů, zejména pak lecithinů v mozkové tkáni vytváří záruku toho, že zde nedojde k vysrážení a usazování cholesterolu a současně vytváří příznivé podmínky pro efektivní přeměnu tuků s cílem zajistit maximální zisk energie.
Lecithin se nachází ve všech tělesných buňkách a největší jeho podíl je vedle jater v mozku. Již od 70.tých let je známo, že se podílí na mentálních a nervových procesech mnohem více, než se do té doby předpokládalo. Zřejmě to má souvislost s cholinem, který je součástí lecithinu a současně je základem pro tvorbu acetylcholinu. Tato sloučenina je v těle odpovědná za přenos nervových impulzů mezi buňkami. Je prokázáno, že s přibývajícím věkem klesá produkce acetylcholinu a zvýšený příjem lecithinu by mohl mít příznivý vliv na zlepšení neurologických poruch, jako například případy špatné koncentrace, snížené pozornosti nebo krátkodobé výpadky paměti. Nezastupitelnou roli má ovšem při snižování rizika vzniku žlučových kamenů.
Související články
Odkazy
Při zpracovávání textů a grafické stránky článků byly využity podklady z odborné literatury a internetu. Převzaté obrázky byly graficky upraveny pro potřeby tohoto webu. Kreslené obrázky podléhají autorským právům. Seznam použité literatury naleznete zde.