Denní doporučená dávka, akceptovatelná dávka, maximální denní dávka, metabolická potřeba
Denní doporučená dávka
Pojmy používané ve výživě
Nutraceutika (vitamíny, minerály, aminokyseliny, koenzym Q, extrakty rostlin apod.) jsou považovány za látky s významnou biochemickou a fyziologickou účinností. Proto jejich používání, například v doplňcích stravy, musí mít určitá pravidla. Aby bylo možné tato pravidla stanovit, bylo třeba definovat určité pojmy. V tomto článku jsou definovány pojmy týkající se používání nutraceutik, které se využívají jako účinné látky v doplňcích stravy nebo ve výživě obecně.
Klíčovým pojmem je metabolická potřeba. Protože existují různé formy účinných látek, je třeba zohlednit jejich vstřebatelnost a především jejich bezpečnost.
Metabolická potřeba
Metabolická potřeba (MP) je takové množství účinné látky, které musí být v průběhu dne dodáno do tělních tekutin a tkání, aby byly zajištěny všechny potřebné metabolické procesy (všechny životní funkce).
Získané biochemické a fyziologické poznatky umožnily postupně poměrně přesně určit denní metabolickou potřebu u vitamínů a minerálních prvků, postupně se získávají poznatky i o metabolické potřebě dalších látek (například některých netypických aminokyselin, koenzymu Q, glukosaminů a podobně). Také se však postupně odhalují zákonitosti, které významně metabolickou potřebu ovlivňují. Dnes je již prokázáno, že metabolická potřeba se mění v závislosti na věku, fyzické a psychické zátěži a některé studie naznačují, že je závislá například i na emocích.
Metabolická potřeba je individuální hodnota a hlavně proměnlivá. Přesto je průměrná denní metabolická potřeba základem pro určení všech dalších hodnot.
Vstřebatelnost
Aby mohla jakákoliv látka v těle splnit svůj úkol, musí se nejprve dostat z potravy do tělních tekutin a následně na místo určení (do určité tkáně). Protože je rovnováha mezi tělními tekutinami a tkáněmi téměř konstantní veličinou, je rozhodující podmínkou vstřebatelnost dané látky z tráveniny do krve přes sliznice trávicího traktu.
Vstřebatelnost je ovlivněna mnoha faktory, zejména složením potravy. V některých případech (především se to týká minerálních prvků) je také důležitá forma, v jaké je daná látka do těla přivedena. Potrava je směs mnoha látek, které se vzájemně z pohledu vstřebatelnosti ovlivňují. Některé složky potravy vstřebatelnost posuzované účinné látky podporují, jiné ji naopak zhoršují. Bude-li se například posuzovat hořčík, bude současný nadbytek vápníku zhoršovat vstřebatelnost hořčíku a jeho prostup přes střevní stěnu do krve, protože tyto dva prvky spolu soutěží o přestupové místo ve střevní sliznici. Konzumuje-li však člověk současně s touto potravou nápoj obsahující kyselinu fosforečnou, využitelnost hořčíku se zvýší. To z toho důvodu, že přítomná kyselina fosforečná reaguje s vápníkem, vytvoří se nerozpustný komplex fosforečnanu vápenatého, vápník se stane pro tělo špatně vstřebatelným a využitelnost a vstřebatelnost hořčíku se zvýší.
Dalším důležitým faktorem ovlivňujícím vstřebatelnost je forma, v jaké je například zmíněný hořčík do těla přiveden. Potrava neobsahuje volný hořčík, prvky jsou vždy vázány ve formě nějaké sloučeniny. Může tak být použit oxid hořečnatý, síran hořečnatý, chlorid hořečnatý, citrát hořečnatý, laktát (mléčnan) hořečnatý a celá řada dalších sloučenin. Každá taková sloučenina má jinou vstřebatelnost a tato skutečnost by měla být při aplikaci zohledněna. Organické formy jsou obecně lépe vstřebatelnější a za fyziologicky nejvhodnější je považována forma laktátová.
Denní potřeba
Denní potřeba je hodnota obsahu účinné látky, která by měla být v denní přijímané potravě obsažena. Vztahuje se k získaným poznatkům o vstřebatelnosti a metabolické potřebě. Vzhledem ke skutečnosti, že vstřebatelnost a využitelnost jednotlivých účinných látek kolísá v závislosti na dalších složkách potravy, byla dlouhodobým sledováním a experimenty odvozena určitá průměrná hodnota. Tato hodnota bývá vyšší, než je skutečná potřeba a obvykle činí 1,5 až dvojnásobek metabolické potřeby.
Příkladem je již zmíněný hořčík. Metabolická potřeba činí pro dospělého člověka asi 180 mg na den. Vezmeme-li v úvahu skutečnost, že průměrný denní příjem potravou se pohybuje kolem hodnoty 260 mg, pak při využitelnosti asi 48% lze získat 125 mg využitelného hořčíku. Zbytek je nutné doplnit ve formě vhodného doplňku stravy. Samozřejmě, zde je nutné zohlednit i použitou formu hořčíku. Například oxid hořečnatý má využitelnost maximálně 20% (nalačno, po jídle je využitelnost přibližně poloviční). Zbývajících potřebných 55 mg hořčíku odpovídá 275 mg hořčíku ve formě oxidu (při zmíněné využitelnosti 20%). V tomto případě je denní potřeba hořčíku při fortifikaci oxidem hořečnatým 535 mg (260 mg z potravy a 275 mg z oxidu hořečnatého).
Zcela jiná situace nastane, kdy se pro fortifikaci stravy použije například laktát hořečnatý s využitelností více než 80%. Pak by byla denní potřeba asi 329 mg (260 mg z potravy a 69 mg z laktátu hořečnatého).
Denní doporučená dávka
Jen těžko si lze představit situaci, kdy by každý spotřebitel měl takové znalosti, že by si dokázal udělat reálnou představu o využitelnosti všech nutraceutik v závislosti na použité formě. Proto byl zaveden pojem doporučené denní dávky. Doporučená denní dávka (DDD) je hodnotou, která ve skutečnosti říká, že pokud toto množství účinné dávky bude obsaženo v potravě (je jedno, zda jen v potravě nebo v kombinaci potravy a doplňku stravy), budou s určitou rezervou zajištěny všechny související metabolické procesy v potřebném rozsahu. Jedná se o orientační hodnotu a týká se pouze zdravého organismu bez metabolické poruchy. Co je důležité, tyto hodnoty se stále upravují v souladu s novými biochemickými poznatky. Hodnoty denních doporučených dávek pro jednotlivé účinné látky jsou uvedeny v zákonných předpisech.
Například denní doporučená dávka (DDD) pro hořčík je 375 mg. Jedná se o hodnotu, která odpovídá metabolické potřebě 180 mg při průměrné využitelnosti hořčíku z potravy 48%. Z předchozích údajů lze snadno odvodit, že v případě použití laktátu hořečnatého by způsob fortifikace měl požadovaný efekt, protože využitelný podíl (pokrytí metabolické potřeby) by činil 217 mg (z 260 mg obsažených v potravě tělo využije 125 mg, rozdíl do DDD činí 115 mg a při využitelnosti laktátu hořečnatého 80% to odpovídá zisku 92 mg hořčíku). Vstřebatelný podíl by v tomto případě činil více, než je potřebných 180 mg. Proto by bylo možné pro dosažení potřebného účinku při použití laktátu hořečnatého snížit DDD z tabulkových 375 mg na 329 mg hořčíku.
V případě fortifikace potravy oxidem hořečnatým by vznikl deficit, protože 115 mg hořčíku ve formě oxidu hořečnatého by poskytlo jen 23 mg vstřebatelného hořčíku, což by znamenalo jen celkových 148 mg proti potřebě 180 mg. Proto by bylo potřeba pro dosažení potřebného účinku při použití oxidu hořečnatého zvýšit DDD z tabulkových 375 mg na 535 mg hořčíku.
Pro objektivnost informace je nutné dodat, že příklady byly zpracovány na případ, kdy potrava obsahovala 260 mg hořčíku a zdrojem hořčíku je hlavně maso. Při skladbě potravy založené na zelenině a ovoci jsou hodnoty méně příznivé, protože jsou jiné obsahy a také vstřebatelnost je nižší, než uvažovaných 48%. Samozřejmě se jedná o hodnotu, která měla posloužit pouze pro účely názorného srovnávacího výpočtu.
Jaký by měl být postup pro optimalizaci denních dávek?
Záleží na tom, jak přesně chce spotřebitel pracovat. Při přesné optimalizaci se nejprve vypočítá obsah posuzované účinné látky v přijímané potravě (záleží na složení diety z hlediska použitých potravin a jejich množství). Z takto vypočítaného množství se výpočtem zjistí hodnota, kterou může tělo při dané využitelnosti získat. Tato hodnota se porovná s denní metabolickou potřebou a případný deficit se vyrovná vhodným doplňkem stravy při zohlednění využitelnosti použité formy.
Pokud jde jen o orientační optimalizaci, stačí porovnat hodnotu obsahu účinné látky v potravě a porovnat ji s hodnotou DDD. Případný deficit pak dorovnat doplňkem stravy při zohlednění využitelnosti použité formy.
Akceptovatelný denní příjem
Akceptovatelný denní příjem (ADI) je velice důležitou hodnotou z hlediska bezpečnosti použité účinné látky a je až s podivem, že se tato hodnota v populárně odborné literatuře prakticky neuvádí. Kdyby tomu tak bylo, zmizela by celá řada rádoby odborných článků, které jsou mnohdy jen snůškou odborných nesmyslů. Tato hodnota nám říká, kolik je možné zkonzumovat dané účinné látky za den v přepočtu na 1 kg hmotnosti, aniž by se mohly objevit nějaké zdravotní komplikace. Logicky, čím je tato hodnota vyšší, tím je látka bezpečnější. Hodnota ADI vychází mimo jiné i z toxikologických studií a sledování a než je tato hodnota stanovena, projde daná látka velice podrobným a nezávislým posuzováním, obvykle provedeným současně na několika nezávislých pracovištích. Trend posledních let je takový, aby závěry provedených testů a studií byly potvrzeny i v běžné lékařské praxi na dobrovolnících. Tento přístup je volen právě z pohledu objektivnosti hodnocení získaných výsledků.
Klasickou ukázkou je případ sladidla aspartam. Aspartamu byla v populárně odborných článcích vyčítána nebezpečnost, přitom jeho hodnota ADI je stanovena poměrně vysoko, na 40 mg na 1 kg hmotnosti na den. O sacharinu, acesulfamu a cyklamátu se mlčelo, jejich hodnoty ADI jsou však nepoměrně nižší, 5 mg (sacharin), 9 mg (acesulfam) resp. 7 mg (cyklamát) na 1 kg hmotnosti na den. Na základě záporně koncipovaných článků byla z iniciativy zdravotnické organizace v zahraničí provedena velice rozsáhlá studie (na více než 600.000 lidech za účasti několika stovek lékařů), která měla potvrdit nebo vyvrátit informace uvedené v článcích. Závěr byl pro celou odbornou veřejnost hodně překvapivý, neboť tento tým vědců dospěl k závěru, že aspartam je natolik bezpečný, že by bylo možné hodnotu ADI zvýšit až na 60 mg na 1 kg na den. Vzhledem k tomu, že takové množství sladkostí a slazených nápojů není možné za den zkonzumovat, světová zdravotnická organizace (WHO) záležitost uzavřela konstatováním, že doporučení bere na vědomí, hodnotu ADI ve výši 40 mg na 1 kg na den však považuje za dostatečně vysokou a není nutné ji zvyšovat právě s ohledem na skutečnost, že není možné za den zkonzumovat této hodnotě odpovídající množství slazených nápojů a potravin. Aspartam je odborníky stále považován za nejbezpečnější sladidlo (nejméně 5x bezpečnější, než kterékoliv jiné sladidlo) a dokonce i sukralóza, která je považována za sladidlo budoucnosti, má také hodnotu ADI jen 15 mg na 1 kg hmotnosti na den. Jen na dokreslení celého případu, zákonitě vyvstala otázka, komu měla tato záporná kampaň prospět a jaký byl ve skutečnosti její cíl? V každém případě spotřebitel získal důležitý signál, neboť bezpečnost aspartamu nebyla nijak zpochybněna, naopak byla posílena. I když se to ve finále neprojevilo navýšením povolených dávek v zákonných předpisech.
Pro objektivnost a úplnost informace je třeba dodat, že aspartam vykazuje sladivost přibližně 200x vyšší než cukr, sacharin 300x, acesulfam 200x, cyklamát 30x a sukralóza asi 600x sladší než cukr. Při předpokládané hmotnosti dospělého člověka 80 kg je pro aspartam celkové denní akceptovatelné množství 3.200 mg (v přepočtu na cukr to odpovídá 640 g cukru), pro sacharin 400 mg (odpovídá 120 g cukru), pro acesulfam 720 mg (odpovídá 144 g cukru), pro cyklamát 560 mg (odpovídá necelým 17 g cukru) a pro sukralózu 1.200 mg (odpovídá 720 g cukru). I z tohoto srovnání vychází aspartam jako bezpečné sladidlo, protože zkonzumovat tolik sladkostí, které by odpovídaly spotřebě 640 g cukru je prakticky nereálné (640 g cukru odpovídá spotřebě zhruba 160 kostkám cukru za den). Z tohoto srovnání vychází sukralóza jako nejperspektivnější sladidlo.
Nejvyšší přípustné množství v denní dávce
Aby nemohlo dojít k nekontrolovatelnému přidávání účinných látek ze skupiny vitamínů, minerálních látek a případně extraktů rostlin do potravy, bylo přijato omezení, které udává hodnota nejvyššího přípustného množství v denní dávce. Překročení této dávky je považováno za terapeutické použití a o tomto použití může rozhodnout pouze lékař. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že se jedná o množství posuzované účinné látky obsažené v potravě a všech případných aplikovaných přípravcích dohromady. Hodnoty maximálních přípustných denních dávek pro jednotlivé účinné látky jsou uvedeny v zákonných předpisech.
Nejvyšší povolené množství v potravinách
Zatímco pojem nejvyšší přípustné množství v denní dávce platí pro vitamíny, minerální látky a různé extrakty rostlin obecně (vztahuje se na všechny potraviny případně doplňky stravy), existuje pro určité přídatné látky (jako jsou barviva, konzervanty, sladidla, kyseliny, zahušťovadla, antioxidanty apod.) ještě pojem nejvyšší povolené množství v potravinách. Tato hodnota je pro různé druhy potravin různá. Například zmíněný aspartam se může do mražených zmrzlin přidávat v množství 800 mg na 1 kg výrobku, zatímco do žvýkaček bez přidaného cukru je povolené množství 5.500 mg na 1 kg výrobku a do cukrovinek na bázi škrobu se sníženým obsahem energie je povolené množství 2.000 mg na 1 kg výrobku. Jak je vidět, nejvyšší povolené množství je pro každou skupinu potravin jiné a tato odlišnost má souvislost s předpokládaným množstvím dané potraviny, které by člověk mohl za den v krajním případě zkonzumovat. Tak zmrzliny by mohl zkonzumovat asi 4 kg, žvýkaček cca 0,58 kg, cukrovinek asi 1,6 kg apod. Opět se jedná o množství jen obtížně konzumovatelná.
Související články
Víte, kolik zaplatíte za účinnou denní dávku?
Využití biochemicky účinných látek
Odkazy
Při zpracovávání textů a grafické stránky článků byly využity podklady z odborné literatury a internetu. Převzaté obrázky byly graficky upraveny pro potřeby tohoto webu. Kreslené obrázky podléhají autorským právům. Seznam použité literatury naleznete zde.