Farmaka, účinné látky, doplňky stravy, nutriční faktory, terapeutická šíře, léčiva, jedy
Využití biochemicky účinných látek
Co je to účinná látka
Každá látka přijatá do těla vykazuje nějaký biochemický účinek. A v podstatě je jedno, jak se do těla dostane. Zda potravou, vdechnutím, nebo přímo do krve při poranění nebo vpichem. V průběhu vývoje se čistě z popisných důvodů vžilo základní rozdělení na látky stavební, na látky dodávající energii pro životní funkce a na látky, které výstavbu, získávání energie nebo další živé projevy buněk nějak ovlivňují, ale samy o sobě tyto 2 základní funkce plnit nemohou. I když v současné době existuje obrovské množství různých způsobů nomenklaturního dělení látek, toto základní rozdělení v podstatě vymezuje i moderní pojetí účinné látky. Za účinnou látku lze považovat takovou substanci, která po vniknutí do buňky nebo tkáně vyvolá biochemickou a fyziologickou odezvu odlišující se od stavu, který předcházel dodání této substance. Za účinné látky tedy považujeme i takové, které se v těle běžně vyskytují a tělo s nimi běžně pracuje. Pokud se ale dodá v neobvyklém množství a organismus na tuto změněnou koncentraci zareaguje spuštěním nějakého regulačního systému, pak je látka biochemicky a fyziologicky účinná.
Mezi účinné látky nezařazujeme cukry, tuky a bílkoviny
Bílkoviny jsou zdrojem aminokyselin, ze kterých se tělo staví. V době hladovění se mohou stát i zdrojem energie, za normální situace to ale tělo prakticky nedělá. Cukry a tuky jsou zdrojem energie, kterou tělo potřebuje pro zajištění všech funkcí nutných pro život. Jejich význam pro živý organismus je natolik dominantní, že jsou tyto látky zařazovány do skupiny takzvaných základních živin. Přesto jednotlivé aminokyseliny a některé peptidy vznikající z bílkovin patří mezi velmi účinné látky (například hormony, hadí a hmyzí jedy, peptidy vznikající rozkladem rostlinných bílkovin a podobně). Stejně tak většina jednoduchých cukrů, obzvláště jsou-li chemicky navázány na další látky, jsou opět mimořádně účinné. Konstatovat, že bílkoviny, cukry a tuky nezařazujeme mezi účinné látky, není úplně správné. Ty, které tvoří základ naší potravy, lze z čistě popisných důvodů ze skupiny účinných látek přesto vyčlenit.
Hadí jedy jsou tvořeny především krátkými peptidy. Protože ve svém řetězci obsahují i D-aminokyseliny, nedokáže náš trávicí systém tyto peptidy rozkládat a nezměněné se dostávají přes střevní sliznici do krve. Následně negativně působí na buňky těla.
O účinnosti látky rozhoduje její množství
Mluvit o účinnosti látky, aniž bychom současně uvedli údaj o jejím aplikovaném množství, je odborný nesmysl. Každá látka se biochemicky a fyziologicky projeví až po dosažení určité koncentrace. Dokonce většina těchto látek se právě v závislosti na aplikovaném množství projeví různým způsobem. V menších dávkách může být pro tělo velmi přínosná, ve vyšších dávkách se snadno může stát smrtelným jedem. U některých látek je přechod pozvolný, u jiných naopak poměrně rychlý.
Vykládat někomu se srdeční arytmií, že si musí vzít hořčík je sice hezké, ale asi mu tím moc nepomůžeme. V první chvíli je sice tento člověk touto informací uspokojený, má pocit, že mu někdo řekl, co má udělat, ale to platí jen do okamžiku, kdy to bude chtít zrealizovat. Najednou stojí před otázkou, kolik hořčíku vlastně dávkovat a pak ještě s hrůzou zjistí, že samotný hořčík si vzít nejde a musí to být nějaká hořečnatá sloučenina. Kolik a která? Bude stačit na špičku nože nebo se již otrávím? Zprvu jednoduché a jasné řešení se změní ve spoustu dalších otázek, nadějí a také obav.
Účinnost látek zkoumá farmakologie i toxikologie
Farmakologie i toxikologie jsou multidisciplinární obory a pracují s postupy celé řady příbuzných oborů, jako je biochemie, fyziologie, imunochemie, radiochemie, fyziologie, histologie a molekulární biologie. Snaží se odpovědět na otázku kde, jak a proč daná látka v těle působí. Cílem je odhalit mechanismus jejího účinku a těchto poznatků využít následně k získání nového léčiva nebo naopak jedu. Neexistuje tak rozdíl v postupech a metodikách používaných farmakologickým nebo toxikologickým výzkumem. Oba vědní obory se tak vzájemně prolínají. Snad jen konečný cíl snažení je jiný. Farmakologie se snaží získat účinný lék, toxikologie naopak účinný jed.
Léčiva jsou jen určitou skupinou mezi účinnými látkami
Mezi účinnými látkami je z pohledu jejich působení značný rozdíl, což vedlo k dalšímu třídění těchto látek do skupin. Látky, které ovlivňují vstřebávání základních živin a jejich přeměnu v těle se postupně vyprofilovaly do skupiny označované často jako nutriční faktory. Patří mezi ně například vitamíny, minerální prvky a také různé rostlinné extrakty. Většinou se jedná o látky, kdy přechod mezi pozitivním a toxickým účinkem je pozvolný a většinou (až na určité vyjímky) je za normálních okolností jen nepatrná pravděpodobnost neúmyslného předávkování a dosažení stavu otravy. Tato skupina látek podléhá také benevolentnějšímu přístupu při jejich použití a i schvalovací proces je podstatně jednodušší. Především jsou používány pro výrobu různých doplňků stravy. Pokud je však použita dávka překračující povolenou hranici, její účinek přechází do léčebného použití a v těchto případech již její uvádění na trh podléhá přísným pravidlům platným pro léčiva.
Další skupinou jsou látky, které natolik ovlivňují procesy v tkáních a v jednotlivých buňkách, že jejich aplikace a dávkování musí být striktně dodrženo a většinou jejich působení není bez nějakých doprovodných dalších účinků. Jedná se o léčiva a jejich použití musí být v souladu s přísnými pravidly.
Samostatnou skupinou jsou pak látky s podobným mechanismem působení na buňky a tkáně jako v případě léčiv, avšak s cílem zahubit například určitého škůdce. Jedná se o skupinu jedů a toxických látek.
Bezpečné použití účinných látek
Pro bezpečné použití nějaké účinné látky není důležitá její absolutní účinnost (tj. aplikované množství), ale jedině její terapeutická šíře. Tento pojem se i mezi odborníky velmi často přehlíží. Tvrzení, že nově použitá látka je 3x účinnější, než dosavadní používaná, protože pro dosažení stejného účinku stačí jen třetinové množství, je zcela bezvýznamné a zavádějící a hodí se pouze jako reklamní trik. Význam by to mělo pouze v případě, kdyby toto tvrzení bylo konstatováno ve smyslu, že nová látka má ve srovnání s doposud používanou 3x vyšší terapeutickou šíři.
Čím vyšší terapeutická šíře, tím bezpečnější látka je
Terapeutická šíře je rozdíl mezi dávkou potřebnou pro dosažení maximálního účinku a množstvím nutným pro vyvolání toxického účinku. Čím větší je tento rozdíl, tím je látka pro člověka bezpečnější. Některé látky mají komplexnější účinek a ovlivňují více procesů. Mohou být proto použity pro odstranění více zdravotních problémů. Zatímco množství látky nutné pro dosažení toxického účinku je stále stejné, pro dosažení terapeutického účinku se mění v závislosti na tom, k jakému účelu je látka použita. Tím se pochopitelně mění pro ten který případ i terapeutická šíře.
Související články
Odkazy
Při zpracovávání textů a grafické stránky článků byly využity podklady z odborné literatury a internetu. Převzaté obrázky byly graficky upraveny pro potřeby tohoto webu. Kreslené obrázky podléhají autorským právům. Seznam použité literatury naleznete zde.